Thajsko : Cesko (Koh Lanta)

V Horizonu jsme stravily jiz tri noci a jeste dve dalsi zustaneme. Po druhe noci jsme totiz zacaly vyhrozovat, ze pokud nedostaneme vetsi slevu, odstehujeme se ke konkurenci, takze bydlime za 300 bathu/noc, tedy cca za 70 Kc na osobu. Opakuji, ze PRIMO na plazi.

Jist v Horizonu za 100 ci 150 bathu za porci jsme samozrejme odmitly a na jidlo a pro vodu chodime do vsi. Snidame vynikajici ledove caje za 20 bathu (pan ma asi osm druhu a porad zkousime nove), samosy vetsinou 5 bathu za kus, jarni rolky se sladkou chilli omackou po 10 bathech a na vecere chodime do vyvarovny k pani, ktera ma senzacni jidla a to za pouhych 50 bathu. Jako dezert si davame nanuky ze 7 Eleven, nebo vyborne palacinky (Thai Pandan Pancakes) s ruznymi naplnemi.

Veru se pripravuje na Mistrovstvi sveta v opalovani a ja s Nellou dnes hrala s Thajci beach volejbal, coz byla samozrejme legrace a ne jen proto, ze Zebra byla se svoji vyskou jednoznacne za pivota.

Bydli tu s nami svedsko-americky par s teprve nekolikamesicnim kojencem. Slecna pobira svedske davky a pritom je pekne v thajskem teple. Takze zajimava varianta, kde travit materskou (tedy ne ze bych vyhledove nejakou planovala).

Proste si line plazove povalovani, jogu, behani a zradelny nemuzeme vynachvalit. Klidne bychom tu stravily mesic.

Navic se objevila zajima cestovni varianta. S Adamem jsme planovali Laos, Kambodzu a Vietnam, mozna nas vsak osud zafouka jinym smerem. O tom ale jindy, nerada bych to zakrikla.

Under Horizon (Koh Lanta)

Rano jsme si s Nellou daly jogu a lehce polozavodne si zabehaly na plazi. Nepamatuju, kdy jsem byla naposledy tak akcni.

Dopoledne jsme se vydaly na pruzkum vsi, protoze nadsazene ceny za vodu a pochutiny v Horizonu a okoli jsme nehodlaly akceptovat. Litr a pul vody v samosce 7 Eleven stoji 13 bathu a 20 za ni platit rozhodne nebudeme.

Dal ve vsi jsem rozlitila Thajku, kdyz jsem s ni chtela handlovat o satek. My cizinci jsme pry hrozni a dohadujeme se kvuli nekolika bathum. Co ale mame delat, kdyz se nas vetsina Thajcu snazi natahnout a vecne se musime potykat s dvojitymi cenami!

Objevily jsme bezvadnou levnou vyvarovnu s nekolika druhy vynikajicich ledovych caju za 20 bathu a samosou za 5 bathu. Petilitrovy kanystr vody jsme ukecaly na 50 bathu a o par supu se nam povedlo srazit i papaju, pomelo, mango, banany a ananas, ze kterych jsme si pak vecer ukuchtily lahodny ovocny salat.

Navic jsme si vsechny tri poridily nove plavky (moje stare uz opravdu potrebovaly vymenit, takze holky me donutily zakoupit mrnave barevne bikiny, omg). I u nich se nam povedlou vyhadat slevu, takze jedny vysly na 300 bathu. Nella ma tedy konecne plavky, ktere nejsou jen docasnym resenim, takze uz s Veru nemusime poslouchat plavkove story.

Pozdeji jsme pri sluneni premyslely, jestli uz kluci konecne dorazili do Chiang Mai, ale vyrazeli tam teprve nocnim vlakem z Bangkoku. Jesteze jsme se rozhodly se na sever nehnat.

Ooo, my se mame.

U kocicek aneb Zebra ma svuj den (Trang - Koh Lanta)

Rano nas v nasem parkovem resortu probudila hudba budovatelsko-spartakiadniho typu a prekvapila hejna sportujicich Thajcu a hlavne jejich procitene vykriky 'oj'. Vikend.

Vstaly jsme sice brzy, jenze Zebra zjistila, ze ji v krosne vyteklo temer plne rodinne baleni Head'N'Shoulders, takze stravila cele dopoledne cidenim Jarmily. Byla jsem poradne vztekla.

Kdyz jsme se konecne vyhrabaly, bylo jedenact. Cestou jsme narazily na sympatickeho Thajce, ktery nam nakreslil mapu, jak se dostat na autobusak. Zil dlouho v cizine, takze umel anglicky, coz byl zazrak. Najit Thajce, ktery mluvi plynule, byva orisek. Bohuzel nevim jmeno, protoze Nella ztratila vizitku.

Na autobusaku jsme malem rozbrecely mladou Thajku, kdyz jsme se snazily usmlouvat marsutku na ostrov 'Koh-Lanta'. Predchozi Thajec nam totiz rikal, ze by nemel byt problem dostat se tam za 120 bathu. Slecna po nas zatvrzele chtela 250, coz jsme nehodlaly akceptovat. Zejmena ja byla po samponove story slusne nabrousena, takze mluvila prevazne Nella.

Slecna nakonec na pokraji nervoveho zhrouceni volala sefovi a my stlacily cenu na 220 bathu. Aspon neco. Za cestu marsutkou a dve kratke plavby trajektem to byla slusna cena. V pruvodcich jsme vetsinou nasly sumu 400 bathu.

Nejprve jsme se dostaly na Koh Lantu Noi a posleze na Koh Lantu Yai, kde nas marsutka ve vsi 'Ban Sala Dan' vykopla.

Par sekund pote, co jsem na zada nahodila krosnu, jsem byla obsypana mravenci. Idiotsky sofer mel v aute mraveniste a nacpal mi Jarmilu primo do nej. Trvalo hezkych par minut, nez jsem sebe i krosnu zbavila zakernych hmyzaku. Mravenci opravdu nelenili. Vlhky batoh vonici samponem je vybicoval dokonce k nakladeni vajicek. Skoda, ze jsem nemela chemicky protihmyzi postrik, ktery jsem omylem zakoupila v Taman Negara, a pak ho menila za repelent. Vypadalo to, ze tohle opravdu nebude muj den. Naladu mi nastesti zvedla vynikajici hovezi polevka s ryzovymi nudlemi, ktera se velice podobala vietnamske pho.

Z Ban Sala Dan jsme stopovaly dal do nitra ostrova. Samozrejme nam kazdou chvili zastavovali otravni tuk-tukari a vany a nechtely si nechat vysvetlit, ze si o ne neopreme ani koste.

Nastesti nas nalozila sympaticka Thajka, ktera mela za manzela Ira a odvezla nas na 'Hat Khlong Nin Beach', kde jsme po delsim patrani objevily ubytovani 'Horizon' s bezvadnym plazovym barem v hippie stylu s hamakami, nizkymi stolecky, rohozemi, bambusovymi lampiony a nekolika pritulnymi kockami.

Zevlackeho 'brigadnika' na baru jsem presvedcila, aby nam nechal dvojluzak za 400 bathu, coz je i mimo sezonu dobra cena. Typek na me nejdriv zkousel triky s pristylkou a ze to levneji nez za 700 nepujde, ale kdyz jsem ho atakovala, ze vic nedame a bez problemu se na manzelske posteli vyspime tri, zavolal sefovi a najednou to slo. Dokonce jsme si mohly vybrat ze tri variant.

Zatimco kluci byli na ceste nocnim vlakem do Bangkoku, my se krasne vyrachaly v pruzracne teple vode, pri zapadu slunce si zacvicily jogu, kochaly se nocni oblohou a daly si na plazi Changa. 'Chiang Mai' bude jiste velice pusobive, ale plaz je plaz.

Na zaver dne se mi zlomily me hodobozove bryle z Barmy za $2,5 a lehce jsem si narazila palec, kdyz jsme s Nellou pinkaly volejbal. Snad mam na nejaky cas vybrano.

Podtrzeno, secteno: mame pokoj jako klicku primo na plazi s vetrakem, moskytierou, slusnou wifinou, koupelnou a zachodem (oblozenym kaminky a s hajzlpapirem) pres chodbu a nemuzeme byt spokojenejsi.

Nedelej mrtvyho komara (Yala - Hat Yai - Trang)

Rano se nam nechtelo vstavat. Je to prece jen vzdycky ohromny luxus, kdyz mame vlastni koupelnu. Navic na dvojposteli jsme se pohodlne vyspaly tri a wifi zacala slapat.

V Yale jsme se rozloucily se zahalenkynemi u nas v guesthousu a vyrazily na vlak (dvacet minut v mistnim vedru vyda za dve hodiny v mirnem pasmu). Bohuzel jsme zjistily, ze jede pouze do Hat Yai. Ale vozit se za 25 bathu dve a pul hodiny, no, nekupte to. 3. trida se svymi drevenymi lavicemi, prachem, bordelem, okny, ktera se nedaji zavirat a predpotopnimi vetraky navic opet poskytla dokonaly sociologicky vzorek a spoustu fotografickeho materialu. Vic a vic zacinam touzit po zrcadlovce.

V Hat Yai na nadrazi jsme se prosmykly hejnem nahanecu (v Malajsii mi fakt nechybeli) a zapluly do prvni spelunkovite vypadajici zradelny, kde jsme potkaly malajske holky z vlaku a opet se senzacne nadlably. Omlouvam se, ze travim tolik casu popisem jidla, ale vsude je tak levne a delikatni, ze se o nem nemuzu porad dokola nezminovat.

V Hai Yai jsme stopovaly vtipne pred policejni stanici. Potrebovaly jsme chytit aspon nekoho, kdo nas vezme na hlavni vypadovku smer 'Trang', coz se nastesti po delsi dobe povedlo. Sympaticky par v luxusnim Isuzu nas hodil presne tam, kam jsme potrebovaly.

Na hlavnim tahu se nam povedl husarsky kousek. Vzala nas placena marsutka a to az do Trangu. Marsutkar chtel nejdriv 500 bathu, ale pak se v nem hnulo jeho cerne nahanecske svedomi a vzal nas zadarmo.

V minibusu se holky zabavovaly sledovanim thajskych videoklipu. Hlasite komentovaly romanticke happyendy i zapletky s nevernymi milenci a pozdeji uz dokonce zhypnotizovane zpivaly s televizi karaoke dueta a placaly se do rytmu po stehnech. Take curpauza, kde jsme si daly senzacni zavitky, bodla.

V Trungu jsme trochu podrazdily naseho marsutkare s tim, jestli nas nechce vzit az do Krabi. Nechtel a zle po nas hodil ocima, ale zkusily jsme to.

Pak uz jen dalsi jidlo, bananove chipsy, wifina a 'utulny' altanek v parku, pred kterym jsme si zacvicily jogu a postavily stan s moskytierou. K tomu nam vyhravala hudba sobotni noci z okolnich baru.

Mame rady uniformy (Jerantut - Yala)

Rano nas One vzal na snidani vedle ke svemu stryci do restautace. Chtely jsme si ji zaplatit, uz nam to bylo opravdu zinantni, ale nedal jinak, nez ze nas pozve a jeste nas popovezl na vypadovku, kde nam zastavil Goden v luxusnim peugotu. Kupoval a prodaval drevo z mistnich lesu a jako vetsina Malajcu byl u vytrzeni z naseho zpusobu cestovani.

Goden nas vezl hlubokymi lesy, kde se palmy naklanely do silnice a pres cestu nam hopsaly opice. Vesnicky staly daleko od sebe a dzungle byla na nekterych mistech neprodysna. Nadhera. Goden nas dovezl az kus za 'Kuala Lipis'.

Na Kamila jsme si musely chvili pockat. Goden nekecal. Na nefungujici benzince, kde nas vyhodil, to s provozem opravdu nebyla zadna slava. Nejdriv na nas mavali dva Indaci, ze se jen otoci a vrati se pro nas, ale nastesti to nestihli. Indove proste nejsou nase oblibena narodnost.

Zato dvaadvacetilety Kamil byl sympatak a hlavne jel pres 'Gua Musang' skoro tri sta kilometru az do 'Kota Bharu' temer u thajskych hranic, kde mel restauraci a take sest sourozencu. Pet bratru a sestru. Poslechly jsme si malajsky hip hop a ja mu radila, ze jestli muze, at urcite jede pracovat do Australie. 

V Kota Bharu nas Kamil vzal do rodinne restaurace u stadionu. Seznamili jsme se s jeho matkou, sestrenici a dalsimi pribuznymi. Pripadaly jsme si trochu jako zvitatka ve vyloze, protoze po nas stridave pocumovala cela hospoda. Halal jidlo opet nezklamalo. Hovezi chutnalo znamenite a kureci - to byl sen. Skvele ochucene, krehke a stavnate. S freshem z manga jsme mely zaplatit devet ringittu na osobu, ovsem Kamilovi se to zdalo moc, a tak nam slevil na osm.

Po jidle ho bohuzel nenapadlo, ze potrebujeme hodit zpet za mesto na vypadovku k hranicim. Trochu naa to rozladilo, ale hlavne proto, ze jsme se v poslednich dnech dost rozmazlily.

Vyrazily jsme hledat spravny smer s ceduli 'Thailand' a nez jsme dorazily na misto urceni, chytli se na vejicku dva Malajci. Bohuzel nemeli misto v kufru, takze jsme se i s krosnami musely nasackovat na zadni sedacku. Zadny luxus, ale jelo.

Malajci byli trosku svihli. Poslouchali jsme prervanou hudbu a ody na to, jak je bavi party. Opet byli zdeseni z naseho stopovani a zacali nam nabizet, ze nam na hranicich zaplati hotel, abychom si odpocinuly. Po chvilce zdrahani jsme kyvly, ovsem pred prechodem 'Sungai Kolok' jsme pockaly, nez se ridic pomodli v mesite a zdrhly jim.

Z Malajsie se nam vubec nechtelo, ale netrvalo dlouho a byly jsme zase v Thajsku. Obrazy thajskeho krale a kralovny na kazdem roku, rozharane elektricke draty, toulavi psi, mopedy se ctyrmi lidmy a zadna anglictina.

Uz se pripozdivalo, kdyz jsme zacaly stopovat kousek za carou. Zas nas cekalo nekonecne vysvetlovani, ze na autobus nechceme. Nejdriv nas zenska na skutru poslala stopovat o ulici vedle, kde nas pozdeji po skoroataku toulavych psu nalozily dve zahalenkyne. Hodily nas samozrejme na autobusak, a tak jsme vyrazily pryc.

Uprostred krizovatky jsme se daly do reci s parem na motorce a pan byl prvni, kdo nam byl schopen konstruktivne poradit. Ovsem nez se vypovidal, brzdil pred nami nablyskany chevrolet a v nem oficir Juhab. Pracoval na mistni celnici a nabidl nam, ze kdyz vyckame pul hodiny, nez mu skonci sichta, hodi nas do 'Yaly', kde bydli. Kdo by rekl ne.

Navic nas zavezl do mistni vyvarovny a personalu naridil, at se o nas postara, ze vsechno plati, coz zpusobilo poprask. Obsluha sebou hazela jak na perkach a vsichni zacali byt hrozne zrychleni. Nemely jsme zrovna hlad, ale zlakaly nas bananovo-vajickove placky podavane se salkem a ledova cokolada. Skromne holky.

Nas uniformovany prislusnik nas opravdu vyzvedl a zas se jelo. Uz se uplne setmelo a my mijeli jednu vojenskou zatarasu za druhou. Kdyz jsem se ptala, proc jsou vsude vojaci, jen jsem slysela, at se nebojime a ze v pripade potreby mame vytocit 191. Super.

Chtela jsem po Juhabovi, aby nas vyhodil nekde, kde si budeme moct postavit stan, coz mi odkyval. Pred Yalou, kdyz jsme ke me na sedacku nalozili jeho syna (mel dva syny a dceru), z nej vypadlo, ze nam zaplati guesthouse. Nejdriv jsme se zdrahaly, ale pak jsme si rekli, ze od zkorumpovaneho statniho urednika to prijmout muzeme, a tak jsme mely v noci strechu nad hlavou. Pokoj byl sice trochu plesnivy, sprcha prestala fungovat v momente, kdy jsem se namydlila a na wifinu se neslo pripojit, presto jsme nemohly byt spokojenejsi.

Den, kdy nam byl vesmir nekonecne naklonen (Taman Negara - Jerantut)

Rano nas samozrejme probudily zvuky staveniste. Chlapi zacali chodit k Verce pro cement a pri obrusovani dlazdicek se nezarezavalo uplne nejlepe.

Taman Negara je nejvetsi narodni park na Malajskem poloostrove, v destnem pralese tu muzete potkat udajne 40 000 druhu hmyzu, ale napriklad take slony. To byste ale museli zalezt hloubeji do dzungle, idealne si zaplatit vylet s pruvodcem a nocnim prespanim, ktere se nechaji sehnat asi od 230 ringittu.

My podnikly jen mensi jednodenni vylet a to jsme jeste horko tezko ukecavaly pana v infocentru, abysme si u nej nechaly batohy. Nechapu, proc maji infocentra celeho sveta tenhle problem.

I nase nekolikakilometrova prochazka dzungli stala za to. Zejmena kdyz jsme se za 5 ringittu vyhouply na vratke provazove mosty 'Canopy Walk' vysoko v korunach stromu. Slabsi povahy (Veru) prekonavaly zavrat, vyskari (ja s Nellou) spokojene koukali do zelenych hlubin pod sebou a vachrlate lavky jeste vic rozhoupavali.

Po Canopy Walk jsme si jeste vyslaply na 344 m.n.m. vysoky 'Teresik Hill'. Vyhled na dzungli nezklamal, ovsem musely jsme prekonat snad tisic schodu. Zahul. V zivote jsem nebyla tak propocena, mela jsem durch i kratasy. Na ceste dolu, kde jsme misto schodu musely misty slanovat, jsme potkaly holandsky par, ktery se vracel zpet s tim, ze cesta dal nevede. Nella je s pomoci navigace presvedcila, ze cesta tam byt musi a posleze jsme je zkusene provedly dzungli az na konec.

Prales byl uzasny. Nikdy jsem neslysela tolik divnych zvuku a take jsem pochopila, proc se filmovi hrdinove prosekavaji v dzungli macetou. Nadchly me zejmena obri 'raketove' stromy.

Po vylete jsme si daly punkacskou sprchu na tureckych zachodcich a hezky vonave se preplavily zpet na druhy breh do Kuala Tahan.

Na jidlo jsme zasly do osvedcene hospody na rohu a ve finale si objednaly dohromady ctyri chody. Nadchla zejmena jednoducha ryze s malymi susenymi rybkami, ktere jsem byla dokonce schopna pozrit! Nekde mezi tretim a ctvrtym chodem Nella najednou zakricela: Heather! A opravdu. Kousek od nas si to stradovala nase znama Kanadanka z retreatu jeste s Nemkou Valerii, kterou sebrala po ceste. Ooo, Heather :)

Pokecaly jsme (Heather miri za par dni na Bali, kde chce stravit mesic, a pak se vraci do Thajska na kurz detske jogy, po nem miri na skok do Kanady, kde chce ziskat narazovou praci na rodeu v Calgary a cestovat dal), ale my bohuzel musely vyrazit na dalsi cestu. Ooo, Heather :(

Rychle nam zastavili dva nemluvni Malajci, kteri mirili do Jerantutu. Ve meste jsme zastavili a jestli pry nevadi, ze maji sraz se znamym. V pohode.

Z kamarada se vyklubal ucitel anglictiny, takze jsme prijaly pozvani na veceri (kure na grilu s hranolkami bylo vynikajici) a vesele konverzovaly. Zase jsme byly tri belosky v hospode, kde se nevyskytoval jediny beloch, natozpak nejaka zenska. Ucitel byl dva roky zenaty (chot mu vybrali rodice) a mel maleho syna. Naprosto nas dostal fakt, ze na svatbe hostil 1300 lidi. Pry je to v Malajsii uplne normalni cislo. Wtf.

Nasi soferi nas vyhodili na konci Jerantutu. Tma, opustena zastavka a nikde zadny plac na taboreni. Sly jsme s Veru na obhlidku okoli, ale ze skolniho arealu (hlidaci neumeli anglicky) i ze zahadneho vojenskeho objektu (mily vojin na strazi nam chtel pomoct, ale nesmel), jsme se vratily s neporizenou.

Pomalu jsme se pripravovaly na velice neprijemne kempovani, kdyz jsme zahledly, jak k domu kousek od nas zajizdi auto a vyrazily na dalsi vyzvedy. Uz predtim jsem si totiz vsimla opustene zradelny s pristreskem, kam bychom se krasne poskladaly, jen nam bylo blbe se tam rozlozit bez dovoleni.

Souhlas ke kempovani pod striskou hospody jsme dostaly od mladeho kluka a to prekvapive rychle. Za par minut byl vsak zpet a ze se jeste mame zeptat jeho otce.

Baly jsme se, ze dostaneme kosem, ale zhruba padesatilety muz v muslimskem rouchu s cepickou nas odvedl na dvorek a ukazal nam, ze muzeme spat ve venkovnim altanu. Vdecne jsme podekovaly a zacaly si organizovat nocleh.

Muz se po chvili objevil znovu, tentokrat i se svou zenou, a nabidl nam nocleh v dome. Nejdriv jsme zdvorile odmitaly, s altanem jsme byly vazne spokojene, ale zvedavost nam samozrejme nedala.

Jestlize jsme nechapaly, kde jsme se to zase octly pred par hodinami, kdyz jsme vecerely s Malajci, ted uz jsme netusily vubec.

Ahmed Tamazi se svou zenou Nomou nas zavedli do mistnosti, ktera zjevne slouzila jako obyvak a ze si muzeme ustlat tady. Nabidli nam kavu, nekolik druhu slaneho pecive (Noma ho vyrabela sama a bylo naprosto vynikajici) a pozdeji jsme musely prijmout i burgery. Strasne jsme se ten vecer prezraly.

Pozdeji se pridal i syn One. Bavili jsme se opet hodne o nabozenstvi a my se dozvedely spoustu novych faktu. Ahmed s Nomou napriklad absolvovali pout do Mekky. Zprostredkovava ji agentura a jednoho Malajce vyjde asi na 10 000 ringittu, pricemz polovinu nakladu hradi malajska vlada. Na cekaci listine je vsak milion Malajcu, Ahmed se svou zenou cekali deset let. Zena narozdil od muze nemuze putovat sama, musi ji vzdy doprovazet muz.

Proste neuveritelna vec. Jen dum byl v tristnim stavu. Mely jsme podezreni, ze se tam neuklizelo od kolonizace. V nasi 'loznici' byl obri regal plny sklenic, plechovek a dalsich suvenyru z cesty zivotem plny nanosu prachu. V koupelne s korytkem a naberakem i na zachode ve stejnem stylu byly nanosy spiny a stolete pavuciny, ale i presto jsme za tuhle zkusenost byly neskutecne vdecne a predstavovaly si, jestli by se neco podobneho stalo v Cechach. Proste: 'Dobry den, nemate sklenici vody? Ja mam takovy hlad, ze bych u vas i prespal.'

Do divociny (Kuala Lumpur - Taman Negara)

Dnes jsme se konecne rozhodly vyakcnit a opustit Kuala Lumpur. Stejne uz jsme zacinaly mit pocit, ze pretahujeme navstevu.

Kluci se omlouvali, ze nas nemuzou odvezt na stopa, meli v aute nalozenou televizi a tak nam dali penize na taxika. No, proc ne.

Zastavily jsme se jeste v 'Batu Caves', hinduisticke svatyni, kterou kluci zfoukli hned asi druhy den. Nemela jsem pocit, ze bych o neco prisla, kdybych tohle misto vynechala, ja proste na tyhle hinduisticke veci nejsem.

Po rychle prohlidce jsme zacaly stopovat smer narodni park Taman Negara. Na hodne spatnem miste jsme chytli odvoz na lepsi misto a odtud skveleho pohodlneho stopa s panem venujicim se obchodu a jeho kolegou. Nechapal, ze cestujeme stopem a opakovala se stara znama pisnicka, ze cestovat muze clovek i bez penez.

Pri louceni nam vrazil sto padesat ringittu, ze pry si mame dat veceri. Chvili jsme odolavaly, ale nakonec si penize vzaly, ackoliv po tomhle uz jsme se fakt citily trochu trapne.

Dalsi nas vzali opet dva pani jen tentokrat ve skvelem zlutem jeepu. Sedely jsme na zadni sedacce opravdu jako sardinky, ale hlavne, ze jsme jely.

V Jerantutu to vypadalo, ze zacne kazkou chvili prset. Nakoupily jsme neco malo zasob v obchode, ktery byl jen takovou kulnickou sbitou z prken a nemohl byt vic odlisny od luxusniho bazenu v 5. patre.

Do 'Kuala Tahan' v srdci Taman Negara nas svezl typek, co provozoval vylety do dzungle pro turisty. Vrele nam je doporucoval, ale za cenu 250 ringittu asi radsi poridime neco jineho.

Za 1 ringitt jsme se preplavily pres reku ke vstupu do parku a hodlaly tam nekde zakempovat. Zahalenkyne v mistnim luxusnim resortu nam rikaly, ze to neni mozne, posleze privovaly typka, ktery chtel za kempovani deset ringittu na hlavu, ale nakonec to slo zadarmo. Misto vsak bylo opravdu hrozne. Sprava parku zrovna stavela nove zachodky, takze jsme taborily v prachu staveniste. Navic to vypadalo na dest, takze Veru si postavila moskytieru ve skladisti a my s Nellou primkly stan tesne k jeho zdi.

Zvuky nocni dzungle vsak vytvarely uzasnou, lec trochu strasidelnou kulisu.

Lenimiri (Kuala Lumpur)

Chlapecky team dnes odjel, divky jeste zustaly, cvicily jogu a zevlily u bazenu. Proste lenimiri.

Rekreace (Kuala Lumpur)

Zatimco chlapecky team obihal vsechny pamatky v KL a okoli, my se spise rekreovaly. Vcera jsme nakupovaly v oblibene cinske ctvrti (ja poridila tilko a kosili a holky obmenily polovinu garderoby) a zasly si dvakrat do bazenu. Aby byla nejaka zmena v jidelnicku, dala jsem si u Cinanu veprove a nudle.

Kvuli desti jsme si vzaly od vlaku taxika, coz byl skvely tah. Taxikar sice Verce pribouchl dvere, kdyz se snazila srazit  cenu z 10 ringittu na 5, ale za 8 uz nas vzal a to pro tri lidi zas neni takova rana.

Prince opet varil, ale cervena omacka s kusy kurete vcetne kurecich hlav (oci jeste sly, hrebinky uz vsak byly moc) nas prilis nenadchla.

Dnes kluci vyrazili na nejaky komplikovany vylet, zatimco my teprve zvladly 'Petronas Twin Towers', slavnou, 451,9 metru vysokou stavbu z roku 1997. Prochazely jsme nejvic posh nakupakem s Guccim, Chanelem, Pradou, Ralphem Laurenem a spol., kde jsme se samozrejme v nasich zabkach skvele vyjimaly.

Pozdeji jsme kousek od stanice nadzemky 'Bukit Bintang' objevily arabske obcerstveni s kebabem a humusem. Ryzi i nudle sice zboznujeme, ale tohle byla dokonalost. Nejlepsi objev dne!

S napechovanymi zaludky jsme vyrazily na KL Sentral, kde mely holky sraz s Amelii a Lennym, Brity, kteri s nimi cestovali v Kambodze. Skvele jsme si popovidali, domluvili se na srazu v Praze a Nella dostala od Amelie spodek od plavek.

Vecer ve vlaku cestou na Segambut jsme konecne vyzkousely damsky ruzovy vagon (naposledy na nas v metru priserne zirali dva Indaci) a k nasemu prekvapeni se tam stejne vyskytovali dva chlapi.

Vecer kluci uvarili cervenou omacku, tentokrat vsak s rybami, coz pro me nebyla nejlepsi zprava. Presto jsem vsak vyzkousela par soust, ackoliv Nella me v tomto rozhodnuti prilis nepodporovala. Ryba byla vynikajici, ovsem ja zklamane zjistila, ze od Gore se nic nezmenilo a moje alergie stale funguje.

Otesanci vol.4

Malajskou kuchyni si opet nemuzeme vynachvalit.