1,5 vcelicky

Dnes jsem dve hodiny krotila plevel stromoveho vzrustu, ktery zaneradil rododendrony. Byl to velice dumyslny plevel. Tak rafinovany korenovy system, podporujici nove vyhonky a chobotnicove slahouny zamotane uplne vsude, jsem snad jeste nevidela. Pouzila jsem skoro veskere dostupne vybaveni kulny s naradim. Kleste, nuzky, lopatka, ryc, motyka, hrabe, lopata, male rydlo, velke rydlo, ... Chvilemi jsem si prala dynamit, podpalovac a sirky.

Po obede jsme byly s Marlen povolany do sluzby ke Carnovi a znovu vyrazily do pestirny matek. Cekala nas slusna makacka. Nove matky rostou jako z vody a je treba pro ne nachystat nove bydleni, takze jsme vytvareli oddelky. Tunelovali jsme uly a chybejici ramecky nahrazovali prazdnymi. Ukradene plasty jsme skladaly do pripravenych pater (vzdy 2x4), ve kterych jsme peclive utesnovali skviry, aby se vcely nemohly vracet do svych domovskych ulu. Carne vyndaval plasty, spolecne jsme davali pozor, abychom z puvodnich ulu neodnesli matku a ja s Marlen jsme nosily a ukladaly plasty a roznasely je do rady, takze jsme se brzy koupaly ve vlastni stave.

Po trinacti ulech a sestadvaceti potencionalnich novych vcelstvech jsme pokracovali v graftovani, coz mi po oddelovacim maratonu prislo jako rekreacni cinnost.

Vcera jsme se s adjunkty bavili, kdo schytal vic zihadel a kam. Vyhral 'Mazanek' (tri do hlavy a diagnoza Sloni muz navzdory antihistaminikum). Ja se naopak mohla pochlubit nulou, coz uz ovsem dnes neplati. Jedno zihadlo do stehna pres mundur jsem dostala v aute (tentokrat az pri svlekani vcelarskeho uboru zpatky na farme) a druhe s plnou kadenci do lytka.

Patecni pizza vecer nemohl mit lepsi nacasovani a zitra zaslouzeny day off.

Pestirna matek

Dnes prselo, jen se lilo, takze jsem rano otalela se zapocetim pracovni cinnosti. Pozdeji jsem to vsak dohnala pri noseni dreva a pri pleti rozmarynu, ktery uz na zahonu ani nebyl videt.

Pote se nastesti Carne zminil, ze odpoledne ma praci v pestirne matek, takze jsem se mu vnutila jako asistentka a nechala rozmaryn rozmarynem.

Venovali jsme se delikatnimu graftovani a bylo to vazne zajimave. To si vytipujete par ulu, zamezite matce pristup do vrchnich casti, ktere posleze oddelite neprodysnym poklopem a nechate si ubohe delnice myslet, ze prisly o kralovnu. Nechate je den podusit a posleze jim do ulu implantujete specialni plast s triceti malymi komurkami, do kterych jste predtim vlozili zhruba tridenni plod z jineho vcelstva. Delnice ziji porad v panice, ze vcelstvo zahyne, takze kolem kazde larvy postavi matecnik a zacnou je vykrmovat materi kasickou, aby z nich vyrostly nove matky. Uzasne.

Zkousela jsem pomoci miniaturniho stetecku vypreparovat z plastu vajicko a vlozit ho do falesne komurky, coz je opravdu piplacka a rozhodne to neni cinnost pro nekoho s trasem v rukou. Vajicka jsou navic v plastu pekelne spatne videt. Chce to proste mit fistrona. Z triceti vajicek na jednom plastu se Carnovi podari vypiplat kolem sedesati procent, Francis, ktera pro Carna v matci lihni pracuje, vice nez osmdesat. 

Jako asistentka jsem se osvedcila, zvladla jsem otvirat a zavirat uly, vyndavat z nich ramecek s komurkami a pritom jsem zadny plast neupustila. Navic jsem v jednom ulu jako prvni nasla matku, kterou Carne pozdeji premistil na spravne misto tak, ze ji pouze jemne chytil prsty a prenesl. Husty trik.To by mi trvalo nejakou dobu, nez bych si troufla. Zitra bychom meli pokravovat, coz je supr.

Na obhlidce

Vikend probihal ve znameni pleti (plus jsem se naucila, jak strihat ruze), takze jsem byla rada, ze se dnes muzu pridat k Ethanovi s Marlen a vyrazit s nimi za vcelami. Nase mise byla jednoducha, objizdeli jsme vsechna stanoviste s uly kolem obce 'Mossburn' (cca 80 km od Gore) a zkoumali, jak to vypada se snuskou. Neni to tohle leto zadna slava, protoze skoro neprsi.

Byla jsem prekvapena, jak moc se s tim Ethan ne*ere (ze zacatku mi pripominal spis reznika nez vcelare), ale je fakt, ze pri tom mnozstvi by se z toho musel zblaznit. Objeli jsme vice nez deset stanovist rozptylenych po okoli v sirokem radiu (kazde po 15 az 20 ulech), kazdy ul jsme zkontrolovali a podle potreby bud pridali patro, odebrali patro, nebo nechali byt. Ethan nepouzival kurak, patra ulu se prehazovala vcely nevcely, ul neul a nepotrebna patra se nakladala na prives, aniz by se vcely vymetaly ven. Pokud jich bylo hodne, Ethan s patrem parkrat bouchl o zem a prebytek vcel vysypal primo na travu. Tezce jsem snasela take triskani s viky ulu a vzpominala, jak v nasem malochovu pecujeme doslova o kazdou vcelku. Jenze tri a tri tisice je proste rozdil.

Co me obtezuje, jsou tri nemecti adjunkti, kteri dorazili v sobotu. Marlen je v pohode, ale tihle kloucci jsou prikladem Nemcu, jenz na Zelande potkat nechcete. Nastesti jsme se proti nim s Marleen spikli a napriklad pred nimi schovavame jidlo, protoze jsou jako kobylky. Mame totiz vlastni kuchynku, kde si pripravujeme snidane a nekdy obedy. Proviant je samozrejme doplneny mistnim medem (momentalne jetelovy) a dnes sprateleny farmar dovezl vynikajici merunky, po kterych se muzu utlouct.

Vceli farma

Jsem ted pomocna sila na... vceli farme! Rano jsem v duchu trochu reptala na nepohodlnou matraci v moji ubykaci, na osklive hrnky v nasi separovane snidanove kuchyni, ze mi kocka nevrni u nohou a tak dale. Psaly jsme si s Cherie a pry jsem pristich ctyricet let v Bluffu kdykoliv vitana. Hezke.

Rychle jsem ovsem zmenila nazor, kdyz jsem misto planovaneho zahradniceni vyrazila s Carnem na asi dvacet minut vzdalenou farmu, kde mel ovci farmar problem s rojem divokych vcel, ktery se mu usadil ve stare kulne. Na miste jsme bohuzel zjistili, ze vcely jsou zalezle v ruznych skvirach pod stresnimi tramy, kde jsme je nemeli sanci sebrat. Museli jsme je tedy zabit aplikovanim smrticiho prasku. Smutne.

Po neuspesne misi me Carne vzal do sve matci lihne. Trochu jsem vyvalila oci, kdyz mi rikal, ze kralovna, jejiz vajicka jsou vhodna pro pestovani dalsich matek, stoji $2000. Za tuhle cenu koupite ojete auto.

Otevreli jsme par ulu a hledali matky, protoze jsme je potrebovali dostat do nejspodnejsich casti ulu. Senzace. Za celou svou vcelarskou karieru jsem nevidela matku. Jako mala jsem vzdycky skemrala, aby mi ji tata v ule nasel, ale vzdycky to zakecal, abychom nemuseli cely ul rozebirat. A dnes jsem jich videla hned pet a jedna z nich byla TA matka. Carne mi vysvetloval cely proces a ukazal mi specialni plasty s komurkami pro matky. Bajecny. Ozivila jsem si vsechny uz zname podrobnosti: jak se poznaji trubci a trubcina, ze delnice i matka se lihnou ze stejnych vajicek, matka vyroste jen diky tomu, ze ji delnice krmi materi kasickou a podobne.

Odpoledne jsme staveli stan pro tri Nemce, kteri maji dorazit zitra. Jane se snazi maskovat, jak je otravena z faktu, ze bude varit pro tolik lidi.

S4 je nove ulepeny od vosku. Myslim, ze ten telefon me musi nenavidet.

Bluff -> Gore aneb vcelarsky wooffing

S Bluffem jsem se loucila nerada. Dokonce i od Gavina se mi dostalo medvediho objeti, pry se mam po vcelarskem wooffingu vratit do Bluffu.

Jinak dnes se povedlo perfektni nacasovani. Cherie mela cestu do Invercargill a moje nova sefka Jane take. Dokonce i timing byl temer na minutu presny.

S Cherie jsme v Bluffu nabraly welsskeho stopare a daly si kafe v Hayes & Son Giftware, coz je nejen darkovy obchod, ale take prostor se starymi auty a motorkami. Dostalo se mi dalsiho medvediho objeti a uz jsem presedala do auta k Jane, sympaticke kratkovlase asi ctyricatnici.

Vceli farma Glassbrothers lezi par kilometru od Gore a pysni se asi tremi tisicovkami ulu, jez jsou rozmistene po celem Southlandu. Bydli tu Jane, jeji chot Carne, deti Helena a Liam, pes Zack, nejaci kone a nemecka woofferka Marlen, ktera prijela v nedeli. Budu pomahat se vcelami a zahradnicenim. Marlen bydli v karavanu a ja v male chatce. Pozitri dorazi tri Nemci, pro ktere postavime stan.

Bluff to sice neni, ale Carne vari svoje vlastni pivo, ktere je vynikajici.

Posledni vecer v Bluffu

Vlastne nechci rikat, ze jde o posledni vecer. Posledni vecer v lednu 2015. Moc rada bych se sem jeste nekdy vratila, abych videla, jak to tu Cherie s Gavinem daji do kupy, jak se cely prostor promeni a ozije a ja se podivam treba na zed v infocentru, nebo na podivny musli stolek a hrde si pomyslim, ze jsem se na tomhle senzacnim projektu kdysi podilela.

Novozelandsky urbex

Dnes nam Cherie s Gavinem nachystali opravdovou tresnicku. Mistni jatka ... s tovarnou na zpracovani masa uz davno nefunguji v plnem rozsahu. Vetsina provozu byla uzavrena v roce 1980 a zustala jen skromna ustricova cast. Je to na zdejsi pomery obri komplex a nezbyva mu uz mnoho casu. Za par tydnu, nejpozdeji mesicu prijedou demolicni cety a vse srovnaji se zemi. Cherie s Gavinem maji mrzuteho znameho, ktery v arealu spravcuje, a tak nam umoznil pristup do male casti, kde byvala kontrolni jednotka cele tovarny, abychom zachranili, co pujde. Ulovene industrialni poklady poslouzi jako dekorace v kavarne, ktera ponese stejne jmeno jako fabrika.

Neslo tedy o pravy urbex a ja si navzdory tomu, ze tovarna je odsouzena ke zbourani, pripadala jako vykradac hrobu. Objevili jsme celou radu prumyslovych pokladu (oblibila jsem si predevsim perfektni opryskane lampy a budikove meraky) a vymysleli, k cemu budou ve svem novem pusobisti slouzit. Delala jsem si z Cherie a Gavina legraci, ze by meli pomalu zacit planovat, co udelaji, az se za pet let zavrou brany tovarny na hlinik.

Poklady Bluff Central

Cherie s Gavinem maji ve sbirce par slusnych kousku.

Bluff Central Team

Dnes jsme se u vecere sesli v hojnem poctu. Ze Stuartova ostrova se vcera vratili Tom s Leem a dneska dorazil dalsi Nemec Grego. Tom s Leem odjizdi zitra stejne jako Shar s Louise (Louise nechce, ale Shar uz to tu desne nebavi). V patek odjizdi i Cherie. Vraci se do Westportu, kde uci, Bluff ji slouzi jako letni byt. Ja to balim ve ctvrtek. Sice me to tady stale bavi (dnes napriklad instalace knihovny, jejiz soucasti jsou i spisy s kopiemi dopisu z predminuleho stoleti, ktere Cherie objevila v domovnim trezoru), ale je cas vyzkouset zase neco noveho.

Te Rau Aroha Marae

'Marae atea', zkracovano jen na 'marae', je prostor (v maorstine doslova otevreny, vycisteny) pred 'wharenui' - velkym domem. Shodne vsak byva oznacovano cele uzemi, zahrnujici komplex vnejsich i vnitrnich prostor, napriklad 'wharekai' - jidelnu s 'mahau' - verandou, ohracinene kameny, nebo drevenymi sloupy.

Marae se objevuje i v ostatnich polyneskych narodech (Samoa, Tonga, Tahiti, Hawai, ...) a je symbolem kmenove identity a sounalezitosti. Jde to posvatny prostor, kde se konaji schuze, oslavy narozenin, vyroci, obradni hostiny, svatby, korunovace panovniku, ale predevsim slouzi k setkavani celeho spolecenstvi, kde lide mohou debatovat a projednavat nejruznejsi zalezitosti. K nejdulezitejsim obradum patri 'tangihanga' ('tangi') - tradicni pohrebni ritual, ktery obvykle trva tri dny a vrcholi pohrbem tretiho dne. Truchlici prichazeji zpravidla ve dne a mohou uprimne promluvit o neboztikovych chybach i prednostech, ale take vtipkovat, zpivat a projevovat svuj zarmutek. Duse zemreleho je vyzvana, aby se pres 'Te Rerenga Wairua' - Cape Reinga vratila do 'Hawaiki', zeme predku, ktera je chapana i jako podsveti. Po pohrbu nasleduje 'hakari' - hostina a dum mrtveho, pripadne i misto, kde zemrel, jsou ocisteny pomoci 'karakia' - modliteb a zarikavadel. Vdova ci vdovec nasledujici dny a noci nikdy nezustavaji sami.

Kazdy 'iwi' - kmen, 'hapu' - klan, ale pripadne i 'whanau' - rodina ci mala osada maji svoje vlastni marae.

Kamarad Cherie, kapitan ve vysluzbe Allen, nas vzal do marae v Bluffu a zprostredkoval nam tak navstevu mista, kam se bezny turista normalne nedostane. Neslo o 'mihimihi' - mene oficialni uvitaci ritual individualniho charakteru, natoz pak o 'powhiri' - oficialni uvitaci ceremonial, ale i tak jsme si pripadali vyjimecne a slavnostne, ackoliv jsme v marae potkali pouze spravcovou, sekretarku a uklizecku.

'Te Rau Aroa Marae' v Bluffu je nejjiznejsi marae na svete. Navrhl ho predni maorsky umelec Cliff Whiting a vsechny nas nadchlo svym modernim pojetim. Komplikovane vyrezavane maorske symboly byly vyvedeny v pestrych barvach, hlavne zlute a cervene. Allen nebyl vseznalkovsky pruvodce, sice nam vysvetlil, k jakym ucelum prostor slouzi, sdelil par drbu o mistni komunite a ukazal napriklad symbol pro ustrici, ale na nektere z nasich otazek neznal odpovedi. Ve wharekai jsme meli povoleno fotit, ovsem ve 'whare' - hlavni svatyni, kde se clovek musi napriklad i zout, uz ne, coz byla samozrejme skoda. Mistnosti dominovaly drevene sochy zenskych predku (neobvykla vec) umistene v kruhu. Vsechny ctyrprste a kazda s trochu jinymi proprietami, symboly a ucesem.

Moc rada bych se ucastnila nejake oficialni udalosti a ridila se 'kawa' - obradnim protokolem. Musim se proste do Bluffu vyhledove vratit.

Bluff Harbour

Venceni Betty na molu.

Nocni vetrelec

V noci jsem mela opet navstevu aneb: 'Kote, uz musime vstavat.'

Necekana navsteva

Jsem porad pomocna sila na Bluffu. Predevcirem jsem asistovala Cherie pri nakupech v Invercargill (po desive dlouhe dobe navsteva kavarny aneb Batch, kava a brownies), vcera skrabala a omyvala musle pauas, aby se zbavily smradu, posleze jine lepila a vytvorila z nich jakousi plastiku a dnes jsem malovala. Jeste par zdi a muzu byt s klidem malirem pokoju. Mistnost infocentra uz zacina vypadat jako opravdove infocentrum.

Shar s Louise (mam to!) odjely na dva dny do Catlins a zase se vratily. Take se tu otocili dva nemecti samponci Tom a Leo (zvlaste Leo byl vymazleny) a vse korunovala vcerejsi navsteva meho byvaleho cestovatelskeho kumpana Dana. Ozval se mi vcera, ze cetl blog a ze vecer bude v Bluffu a ze bychom se mohli sejit, kdyz jsme se tesne minuli v Coromandelu a ve Wellingtonu. Zminila jsem se Cherie a ta si okamzite prisadila, ze ho musim pozvat na veceri.

Dan dorazil poznamenany nekolikatydennim kempovanim a jeho vypraveni, co vsechno stihl, se samozrejme zdalo neuveritelne. Za sest tydnu projel krizem krazem cely Zeland a sedesatikilometrove great walky daval za den. Proste Dan.

Z vecere (Cherie s Gavinem, Louise, Shar, Tom s Leem, Dan a ja), po ktere nasledovalo promitani 'The World's Fastest Indian' (podle skutecne udalosti, Burt si chce na stara kolena splnit svuj sen a pokorit ve svem Indianovi rychlostni rekord, a tak se vyda z Invercargill do Utahu aneb 'jestli je to tezke, dej do toho vic, jestli je to nemozne, dej do toho vsechno', film se tocil i na plazi v Bluffu, kde Burt skutecne trenoval na svem Indianovi), se nakonec vyklubalo prespani a snidane a Dan samozrejme nemohl odjet bez dukladne prohlidky mistnich prostor.

V noci z utery na stredu me vzbudila Cherie. Vyhnala vsechny z posteli kvuli zemetreseni (5.5, celkem silne), dum by totiz pri silnejsim shaku nemusel vydrzet. Ja ale zustala v posteli, o nejaken zemetreseni jsem nemela ani potuchy a kdo by vylezal zpod periny, kdyz je venku zima a vitr a zemetreseni skoncilo. Slibila jsem, ze priste vylezu.

Dnes vecer prekvapila Shar, kdyz se nam sverila, ze jeji otec Ross je slavny jeskynni muz. To bych si nevymyslela.

http://i.stuff.co.nz/national/664763/Capital-caveman-finds-lifes-a-beach

http://www.geonet.org.nz/quakes/region/otagosouthland/felt