středa 8. července 2015

Dva roky prazdnin - Two Years' Vacations

Tohle je tedy konec vice nez devitimesicniho dobrodruzstvi. S novozelandskym working holiday jsem byla mimo Cechy temer dvacet dva mesicu. Kdyz jsem se jako mala nemohla nabazit verneovek, rikala jsem si, ze bych taky chtela zazit dva roky prazdnin jako Briant, Gordon a spol. a temer se mi to vyplnilo. Asi ted budu sentimentalne placat, ale mam k tomu obcas sklony. Splnila jsem si totiz svuj detsky sen. Jsem vdecna svoji rodine a svym pratelum a vsem, ktere jsem potkala na ceste, bez nichz bych tohle dobrodruzstvi nikdy neuskutecnila.
Ted dam chvili pokoj. Cekaji me takovety vsedni starosti jako najit praci a byt. Hodlam na nejakou dobu upadnout do stereotypu, ale jeste mam v hlave mnoho cest a cas ukaze, jestli je uskutecnim.
Naucila jsem se, ze lepsi, nez cestovat s nekym, s kym cestovat nechcete, je lepsi cestovat sam, nebo necestovat vubec. Domov nedela misto, ale domov delaji lide. Novy Zeland je zeme, kam se budu chtit vzdycky vracet. Bude mi chybet obrovsky volny prostor australske buse, kde nemusite dny i tydny potkat ani zivacka. Zvuk zvonecku uz mam vic nez s Jeziskem propojeny s klasterem Suan Mokkh. Nejspis ted budu chvili trpet nedostatkem skveleho asijskeho jidla a budu chtit lezet na kymacejici se palube a pozorovat hvezdy. A tak vubec.
Byla to uzasna zivotni epizoda. Nemuzu se dockat dalsi.

Singapore -> Istanbul -> Prague

Ackoliv jsme meli jeste cely den do nocniho odletu, rozhodli jsme se nic zasadniho nepodnikat. Cely vylet jsme zakoncili kde jinde nez ve zradelne a kdyz zacalo prset, vydali jsme se na letiste.

Tam jsem obdrzela zpravu, ze Krtek zustal na Zelande, takze se k nam nepripoji.

Za posledni singapurske dolary jsme si dali kafe, Adam lehkou prasarnu v Burger Kingu, a pak uz jsme jen vyckavali.

Pri 8676 kilometru dlouhem letu do Istanbulu jsem mela kliku. V Singapuru na letisti jsem vyprosila ulicku a v letadle zjistila, ze misto vedle me zustalo volne, takze 10 hodin 40 minut jsem z valne vetsiny prospala pohodlne rozvalena na obou z nich. Volny flek byl trochu nepochopitelny, protoze typek se me a Adamovi pri odbaveni omlouval, ze letadlo je hodne zaplnene a nemuzeme sedet spolu. Asi brigadnik.

Tech maji zrejme Turci pres leto vic. Moje rada nafasovala dva stewardy a ani o jednom z nich se neda rict, ze by byl prijemny. Prvni z nich se na me kysele usklibl pokazde, kdyz jsem chtela nejakou vec navic (ano, obcas jsem si vymyslela, ale prece nebudu trpet zizni) a mluvil tak nesrozumitelnou anglictinou, ze jsem se jen dohadovala, na co se me asi tak muze ptat. Toho si vsiml i par prede mnou a take drbal.

Mozna to moc resim, ale poslednich skoro deset mesicu jsem si proste zvykla na vecne usmevave Australany, Novozelandany a Asiaty. Ksichtici se vyjimky se nasly jen mezi Thajci a Cinany. To proste cloveka namlsa.

Z Istanbulu do Prahy v poradku, jen dosel pomerancovy dzus.

úterý 7. července 2015

Otesanci vol.8

Stravovani v Singapuru je snem kazdeho jedlika a to jsem za tech par dnu zdaleka nevyfotila vse.

pondělí 6. července 2015

500! (Singapore)

Asi jste si vsimli, ze posledni dobou blog dost flakam, takze jsem nedoufala, ze bych mohla pokorit 500 prispevku, ale stalo se! Takze damy a panove, prave jste svedky jedinecne, svetove naprosto ojedinele udalosti. Jestli jste precetli i jen petinu, mate muj obdiv a ja vam timto dekuji, ze jste to se mnou vydrzeli. Divem je i to, ze jsem to dotahla az sem, vetsinou nevydrzim u jedne veci tak dlouho.

Pred par dny byla singapurska botanicka zahrada zarazena mezi Unesco a cely stat tuto udalost intenzivne proziva. V Sinagapuru vypuklo doslova botanicke silenstvi. Televizni zpravy nemluvi o nicem jinem a denne se dotazuji desitek lidi, co te skvele novince rikaji.

Rychle jsme sfoukli 'Chinatown', probrali se hromadami neuveritelnych kycu, kdy Adam vzpominal na svuj cinsky vylet a desil se, s jakou prirazkou tu suvenyry prodavaji.

Zbytek dne jsme stravili prave v zahradach. Myslim, ze do Unesca se dostaly pravem. Nejzajimavejsi je asi 'Evolution Walk', kdy kracite mezi rostlinami typickymi pro dana obdobi a pripadate si trochu jako v Ceste do praveku.

Pote jsme to strihli zpet do arabske ctvrti, abychom se jeste naposledy nadlabli jejich dobrotami.

Radne posilneni jsme vyrazili do Marina Bay, abychom se pokochali nocnimi mrakodrapy. Byli jsme prekvapeni, kolik lidi melo stejny napad a v osm hodin jsme zjistili proc. Zacinala totiz svetelna performance, ktera mela ucinit pusobive panorama jeste pusobivejsim. Nasvicene vodotrysky a svetelna show staly za to. Nekdo mel bohuzel napad doplnit ho motivem ubihajiciho zivota a obrazy deti a lidi behajicich po plazi a la pobrezni hlidka. Otresny kyc. 'What a wonderfull world' tedy absolutne nevyznelo, ackoliv potencial tam byl.

neděle 5. července 2015

Holubi letka (Singapore)

Rano zradelna a pote 'Southern Ridges Walk', devet kilometru dlouhy okruh Singaporem. Misty vede po lavce v korunach stromu a vyhledy do dzungle se stridaji s panoramaty mrakodrapu, pristavu a more. Soucasti je modernisticky most pro pesi 'Henderson Waves' a take vlez na lanovku, ktera vas vyveze na ostrov 'Sentosa'.
V jednom parkovem pavilonu jsme narazili na raut spojeny s tanecni performance. Chvili jsem se zdrahala, ale chut vyzkouset nejakou dobrotu byla silnejsi. Ve svych osmajdanych pohorach, uvalenych kratasech a nenapadnem klobouku jsem 'splynula' s davem a vetrela se mezi vyfintene ucastniky. Adam odmital spolupraci a infiltraci mi rozmlouval. Marne.
Uz jsem mela talir ze dvou tretin plny, kdyz me oslovila velice posh slecna s tim, jestli jdu take na show. S ledovym klidem jsem odvetila, ze samozrejme. Kdyz se stale tvarila podezrivave, vytasila jsem tezsi kalibr. Predtim jsem se v upoutavce docetla o ucasti nejake Holandanky. Zvidave slecne jsem tedy zalhala, ze jsem kamaradka holandske umelkyne. Vykulila oci a pote, co jsme si jeste popovidaly o tom, jak je skvela, jsem rychle vzala kramle. Mise se zacala stavat nebezpecnou. Jen me mrzelo, ze nemam nalozene vsechny dezertiky. Proste holubi letka v akci. Adam remcal, ze delam ostudu, ale z ulovku si nabidl.
K Adrianovi jsme dorazili asi v osm (predtim jsme se samozrejme zastavili ve zradelne). Chvili jsme se spolecne divali na Carodeje ze zeme Oz, ale druzny rozhovor jako s Leanem to nebyl. U Adriana si pripadame trochu jako ve skole. Doris je precitlivela na uklid a tak se snazime nerozsirovat v obyvaku (kde mame pridelena mista) nase hnizdo a vubec se tu chovame, jako bychom se bali naslapnych min.

sobota 4. července 2015

Uz v tom zase litame (Singapore)

Rano jsme se rozloucili s Leanem, vyrazel na oslavu narozenin svoji kmotrenky, kam se tesil jen kvuli jidlu. Planuje prijet do Prahy a my doufame, ze to splni.

Premistili jsme se na dalsi couch na 'Ang Mo Kio'. Adrianovi je 39, bydli se svou mamkou Doris a pracuje pro retezec lekaren. Byl sestkrat v Praze a prekvapuje nas znalosti ceskych slovicek.

Hned u Adrianova bydliste je obri trh s jidlem a shkukem zradelen, kterych se nemuzeme nabazit. Uz v tom zase litame. Oproti ostatnim zemim jime mnohem draz, ovsem na Singapore stale levne. Uz se s asijskym jidlem pomalu loucime.

Zajeli jsme si do indicke a arabske ctvrti, kde jsme objevili slusny 'nasi goreng ajam'. Ale i mesita byla hezka.

pátek 3. července 2015

U Leana (Singapore)

Na singapurske letiste 'Changi' jsme dosedli nekdy pred druhou rano. Byli jsme domluveni s couchsurfistou Leanem, ze si vezmeme taxika k nemu domu a on nam otevre. Na miste jsme vsak za nej nechteli utratit $35 (1 singapursky $ je asi 18 Kc) a rozhodli se prenocovat na letisti.
Cekali jsme, ze nas brzy rano probere letistni ruch, ale vydrzeli jsme spat az do pul desate. Do mesta jsme tedy vyrazili s notnym zpozdenin. Stejne jsme nemeli v planu nic zasadniho. Chteli jsme jen zabit cas do vecera, nez se pres couchsurfing ubytujeme u Leana.
V Singapuru je nejvetsi pocet plaveckych bazenu na obyvatele na svete, takze jsme se rozhodli netahat cely den veci a v jednom zahnizdit. Volba padla na 'Jurong East Swimming Complex'. Vstupne bylo lehce pres $, ovsem bazen se rekonstruoval, takze jsme si nevyzkouseli ani bazen s vlnami a protiproudy, ani obri tobogan. Obloha byla navic klasicky zakabonena, takze plavani jsme si patricne nevychutnali.
V osm jsme meli sraz s nasim hostitelem na metru 'Hougang'. Prestoupili jsme na bus a vyjeli k nemu. Singapore pripomina jedno velke sidliste a neni se cemu divit. Na 716,1 km ctverecnich se musi vmestnat skoro 5,4 milionu lidi. Je to po Monaku nejzalidnenejsi misto na svete. Na sidlisti je obtizne se vyznat, vsechno vypada stejne. I ulice maji stejne nazvy a lisi se jen cislem.
Lean je sympaticky prasteny Filipinec. Pracuje v IT a hodne cestuje, takze rozhodne bylo o cem mluvit. Nejvetsi uspech mely nase historky s Rasputinem. Lean bydli ve sdilenem byte jeste s dalsimi tremi Filipinkami a jednim Filipincem. Prestoze se deli o naklady, plati mesicne za najem $650. Singapore nepatri mezi nejlevnejsi destinace.
Ubytoval nas ve svem pokoji a dokonce nam prenechal svoji postel a sam spal na gauci. Nevim, jestli bych byla tak obetava.
Dalsi den jsme vyrazili za singapurskou klasikou - panoramaty 'Marina Bay'. Jako spravni turisti jsme se vyfotili s merlionem - symbolem Singapuru.
Lean mel mit vecer rande, ale nedopadlo to, takze nas vzal na pivo a neco k zakousnuti do mistniho 'hooveru' (zradelny a obchody mezi bloky). Velice prijemny vecer.

středa 1. července 2015

Manila -> Singapore

V Manile jsme se octli dlouho pred svitanim uz nekdy ve ctyri rano. Rozhodli jsme si dat jeste slofika v cekarne, nez vyrazime vstric velkomestske dzungli. Kupodivu jsme usnuli i za ukrutneho revu ranni spicky. Myslim, ze dobra polovina jeepney ma uhnily vyfuk.
A dzungle to tedy opravdu byla. Manila neni laskava metropole jako treba Kuala Lumpur. Osmimilionova Manila je drsna a plna kontrastu. Zatimco turisti se vozi v taxicich a chodi do nobl podniku, nejchudsi Filipinci ziji na ulici. Nekteri pres den spi na holem betonu ve stinu pruchodu a vecer prodavaji cetky. Nikdo to vsak neresi. Vsichni se usmivaji.
Rimskokatolicka katedrala v Manile skryva mimo jine fake Michelangelovy Piety a ma pohnuty osud. Prvni byla postavena v roce 1581, ale uz rok na to ji ponicil tajfun a dalsi rok shorela. Druhou, treti i ctvrtou zklikvidovalo zemetreseni, patou pro zmenu rozbombardovali za 2. Svetove valky, takze vsichni musi byt napnuti, co se stane se soucasnou sestou.
U katedraly jsme si povidali s mistnimi kluky a take s Diegem, ktereho zajimala evropska historie a samozrejme me tipoval na Nemku.
Ackoliv jsme se zarekli, ze uz nebudeme kupovat suvenyry, v jednom z obchodu nas zase dostali a ja si pak jeste navic usmlouvala s poulicnim prodejcem klobouk.
Nechteli jsme opakovat drama s taxikari a na letiste vyrazili sockou. Ve vagonu jsme zachytili, ze ze stanice 'Baracay' navazuje linka na letiste, a tak jsme neuposlechli rad z wikitravel. Na Baracay jsme se po nekolikanasobnem dotazovani ocitli na obrovskem trzisti. Byl to neskutecny mumraj a Chatuchak Market v Bangkoku se tu jevil jako chudy pribuzny.
Mistni nas posilali na jeepney, ale jejich stanoviste jsme v tom poprasku nebyli schopni odhalit a ty, ktere projizdely kolem nas, pretekaly pasazery. Ze zoufalstvi jsme vzali riksu, ktery to s nami krosil primo do protismeru, provezl nas kolem reky-stoky a nejnuznejsich pribytku, jake jsem kdy videla, aby nas vysadil asi kilometr a pul pred letistem s tim, ze uz nemuze jet dal, protoze ma zakaz vjet na hlavni silnici.
Posledni usek jsme tedy zdolali pesky, takze na letiste jsme dorazili po svych. To tu jeste nebylo.
Pred par lety se pry na manilskem letisti porouchala klimatizace, takze se promenilo v obri sklenik. Dorazili jsme tak splaveni, ze jsem si takovou situaci opravdu nechtela predstavovat.
Cekalo nas poslednich par hodin na Filipinach a ja si v duchu rekapitulovala. Kazdou zemi, kterou navstivim, si v duchu pojmenovavam vlastnim nazvem. Dalo by se rict po indiansku. Filipiny jsou pro me Zemi vlajiciho pradla, nebo Zemi kokrhajicich kohoutu, jeste jsem se nerozhodla.
Budou mi chybet mistni dopravni prostredky, do kterych se prumerne vysoky beloch nema sanci poskladat, skladani bankovek vybercich v autobusech, tricykly a jeepney pojmenovane po vsem moznem, frajirci s rucniky za limci a nad bricho vykasanymi triky, kouhouti u kazdeho staveni privazani za nozicku, pripadne na bidylku, Bambini di Praga, zachody, kterym se tu rika 'rest rooms', nebo 'comfort rooms' a mnoho dalsiho. Navic jsme nestihli vylezt na zadnou sopku, takze priste.

úterý 30. června 2015

Jeepney Mania

Krome tricyklu maji na Filipinach take jeepney - dalsi druh nekolikamistnych marsutek.

Nakupni horecka (Banaue - Manila)

Posledni den v horach jsme posnidali v hotelu, kde jsme zevlovali az do odpoledne. Smrkala jsem jak tuberak a netouzila po nicem jinem nez zustat v posteli.
V Querencii nam nabidli (proste nejlepsi personal na Filipinach), ze muzeme klidne setrvat az do vecera. Bylo vsak nutne naposledy projit vsechny obchody se suvenyry, naposledy se zastavit v Cafe na pul cesty a proste dat mestu sbohem.
Kdyz prisel cas vydat se na autobus, strhl se samozrejme obri slejvak. Zakon schvalnosti se nas stale drzi jako kliste.

pondělí 29. června 2015

Cesticka ryzi zname se vine (Banaue)

Vylet do Batadu nas zmohl, a tak jsme se misto presunu do Sagady rozhodli jeste zustat v Banaue a dat si nejakou lehci prochazku. Ja se navic nakazila rezkovirem a smrkala, kudy chodila.

Od Hotelu Banaue jsme kolem tamejsiho, momentalne vypusteneho bazenu a pres obchod se suvenyry stareho dedy vyrazili do vesnice 'Tam'an', kde mistni uchovavaji kosti svych predku zabalene ve specialni tkanine. Komplikovane jsme hledali cestu mezi dvorky plnymi slepicincu a nepratelskych psu. Jedna Filipinka nam chtela za poplatek ukazat kosti svych predku, ale odmitli jsme.

Z vesnicky jsme se nakonec vymotali a skrz ryzova pole pokracovali dal. Cesta se celkem prehledne vinula kolem zavlazovaci strouhy a my se opet kochali nadhernymi zelenymi panoramaty.

Pozdeji jsme se dostali do dalsi vesnice, odkud bylo nutne vystoupat zpatky na silnici do Banaue. Nastesti to nebylo tak hrozne. Potkali jsme filipinskou svatbu. Na ulici byl srumec a asi padesat Filipincu stalo ve fronte na jidlo. Takr jsme dostali pozvani, ale z nejakeho podivneho duvodu jsme odmitli, byli nam trochu trapne jit vyzirat chude horaly.

Vecer jsme zmenili hrncovnu a ja si dala absolutne nechutne veprove. Ani trochu jsem si nepochutnala a v Cafe na pul cesty navic nemeli moje oblibene pecivo na zpusob koblih.

Otesanci vol.7

Co se tyce kuchyne, jsou Filipiny s typickymi hrncovnami ponekud slabsi. Thajsko totiz nasadilo latku proklate vysoko. Senzacni jsou mistni pekarny (standardni kus peciva byva za 5 pesos), ovsem po metracich sladkeho bileho peciva kynu jak ten otesanek.