Fauna

Australska zviratka.

'You have come to our country, that's good' (27.9.)

Rano jsme se prosli k 'Suprise Creek Falls' a cekalo nas doopravdy prekvapeni, vodopad byl vyschly. Tunka pod vodopadem smrdela, takze ranni koupacka padla.

Nase safari pokracovalo. Pres cestu nam rozevlate prebehl divoky pes dingo (prekvapilo me, ze je velky jen jak odrostlejsi stene vlcaka, predstavovala jsem si vlka) a pozdeji jsme vyplasili sesticlennou rodinku klokanu. Nejdrive si nas zvedave merili, ale jakmile jsme zacali stahovat okenka a snazili se je vyfotit, rychle odhopkali do nitra buse. Pozdeji jsme pozorovali dalsi a dalsi 'wallabies' a dostali lekci z National Geographic, kdyz jsme si vsimli buvola, kterak hlavou vrazi do sveho bezvladne leziciho, evidentne mrtveho druha/druzky. Snazil se ho nabrat na rohy, vsemozne do nej vrazel, ale nic nezabiralo. Neprobral(a) se.

Zavrsili jsme 'Reynolds Track' a vydali se po nudne asfaltce zpatky fo 'Katherine'. Po ceste nas jeste zaujal 'Butterfly Gorge' , takze jsme se rozhodli zastavit. Dan se po dlouhe jizde potreboval trochu probehnout. 'Butterfly Gorge', typicka skalnata rokle, trochu zklamal. Vyhledy vyborne, ovsem reka byla vyschla, takze voda v nem trochu zavanela. Smocila jsem se jen velmi kratce. Danovi se naopak koupel v kvetoucim jezirku velice zamlouvala, dokonce proplaval do dalsi rokle. My se zatim s Krtkem vybavovali s Debbie a Jerrym, starsim manzelskym parem, ktery jsme potkali po ceste do rokle. Pochazeli z Queenslandu, ale Debbie pracovala v aboriginske osade ve vnitrozemi jako sestra. Poradili nam spoustu cestovnich tipu a vyborne se s nimi povidalo. Az se za ctrnact dni vrati z dovolene, mame se u nich stavit na caj, coz bychom s Krtkem velice rady.

V Katherine v McDonaldu jsme narazili na Cechy Michala a Danielu. Zakecali jsme se s nimi na pekne dlouho, takze posleze i Dan prestal kvaltovat a ackoliv chtel za tmy valit dal, nakonec jsme zakempovali ve stejnem free kempu jako prvni noc v Katherine. Znovu jsme potkali par Nemcu, ktery nam pred nekolika dny tenhle flek doporucil.

'I pres vodopady reky plynou dal...' (26.9.)

Dnesni den v Narodnim parku Litchfield byl rozhodne ve znameni vodopadu. Videli jsme ctvery a ve trech z nich se koupali.

Zrana jsme se zastavili v Batchelor v informacich a s udivem zjistili, ze ve meste stoji replika Karlstejnu, kterou tam po sobe zanechal cesky emigrant Bernie Havlik (1912 - 90). Sok.

Prvni zastavkou v Litchfielfu se staly obri termitiste (nejvetsi z nich pres pet metru). K obzoru se jich tahlo nespocet, takze vypadaly trochu jako hrbitov.

'Buley Rockhole' - serii kaskadovitych tuni, idealnich na koupani, jsme prosli v poklusu a pokracovali po ctyrkolkove ceste do 'Lost City'. Neslo o mesto jako takove, ale o piskovcove skaly nejroztodivnejsich tvaru, kzere opravdu pripominaly kamenne mesto. Delali jsme si legraci, ze jde o takovy koncentrovany Cesky raj.

Posleze jsme zamirili k "Florence Falls", kde jsme se hodlali osvezit. Po zdolani 135 schodu (nastesti smerem dolu),  pozorovani motylu 'Common Crow' (cerny s bilymi fleky, ktereho jsme potkali uz v 'Katherines Gorge'), jsme opravdu sesli k solidnim vodopadum. Stejny napad mely bohuzel desitky dalsich lidi. Poprve se mi stalo, ze me ve vode pri plavani oslovila skupinka s pranim, at je vyfotim.

Prilis jsme se tedy nezdrzeli a valili pres 'Tabletop Swamp' na dalsi, tentokrat pouze kochaci vodopady - 'Tolmer Falls'. Z pozorovaci rampy byl vyhled na cele udoli a na walku me ohromily prehistoricke kapradiny tzv. 'Cikady'.

Dalsi zastavkou se staly 'Wangi Falls', standardne exkluzivni panoramata s koupackou a v posledni fazi dne jsme se rozhodli zdolat 'Reynolds 4WD Track', 44 kilometru dlouhou offroadovou cestu, kterou projedete pouze s autem s nahonem na vsechna ctyri kola. Nejdriv jsme mysleli, ze skoncime hned na zacatku. Zhruba po kilometru pretinala cestu reka. Voda byla tak krokodyli (kalna), ze se nedalo urcit, jak je hluboka. Dan ma sice pujcenou 4WD Toyotu Ravu, ale jen takovou lehci verzi bez vyvodu vody po strane a podobne. Uz byl odhodlany cely track vzdat, kdyby se proti nam z druhe strany reky nevyritila stejna Rava a v ni pet vysmatych holek. Kdyz projely ony, my taky a jelo se. Prejizdeli jsme ricky, skakaly ve vymolech, houpali se v pisecnych dunach, proste bomba.

Smutna vec se prihodila u 'Tjaynera Falls' (Sandy Creek). Zebra, nadsena, ze muze opet skocit do vody, nesundala svuj satek a hned pri prvnim ponoru ho utopila. Poridila ho sice tesne pred odjezdem, ale za par dni si ho stihla velice oblibit. Ztratil se nekde v trimetrove hloubce, kam se Krtek ani Dan nedokazali potopit. Zebra se sice potopila a strejchla rukou dno, ale nemohla otevrit oci kvuli cockam, takze good bye. Snad je mu voda lehka.

'Reynolds Track' bylo hotove safari. Pozorovali jsme spoustu druhu ptaku, buvoly, klokany a dalsi zviratka. Cesta se menila od bazin, po zaplavove lesy az po klasickou bus.

Utaborili jsme se v kempu kousek od odbocky k 'Suprise Creek Falls', ktere jsme si nechali na rano.

Zoologicko-umelecky den (25.9.)

Rano jsme si libovaly, jak jsme se na nasem sutru hezky vyspaly. Jen nas trochu vylekala posadka rannich ptacat, ktera dorazila pred vychodem slunce. Fakt jsme si myslely, ze prijeli rangeri. Vyslapli jsme si na mistni vyhlidku, kterou jsme vcera s Krtkem vynechaly. Dan uz ji mel samozrejme obehnutou ze vcera, ale strihl si ji jeste jednou.

V dalsi etape jsme poslali Dana na nejaky walk kolem jezera, protoze odmitl druhe aboriginske malby a vyrazily na dalsi damskou jizdu - ctyrkilometrovy walk k 'Nanguluwur'. Videli jsme napriklad 'Algaihgo' - Ohnivou zenu, jednu z 'Nayuhyunggi' (Prvnich lidi - ti, kteri tvorili svet), ktera zasadila v lesich zlute 'banksias' a v jejich doutnajicich kvetech prinesla lidem ohen, dalsi mocne predky a take lod, nebo ruce obtisknute ve vetsi vysce, tzv. 'dynamic art'.

Po druhych skalnich malbach nasledovaly treti. Zucastnil se i Dan, protoze soucasti mel byt jeden z nejpusobivejsich vyhledu v Kakadu. Povest jednoho z nejlepsich mist zpusobila vetsi koncentraci lidi, ale 'Ubirr' nezklamal. Nektere z maleb, ktete jsme tu videli, byly stare az 2000 let. Nejcasteji jsme narazely na vyobrazeni ryb 'barramundi' (trochu pripominaji vazy), ryb 'mullet', ktere byvaji nakreslene s useknutou hlavou, aby neskocily zpatky do vody. Nechybeli klokani wallaby (mali klokani) a dalsi mocni predci z aboriginskych povesti. Vyhlidka nemela krome vedra jedinou chybu.

Posleze uz zbyvalo jen pozorovani krokodylu v 'East Alligator River' u 'Upstream Boat Ramp' (az pet najednou) a posledni zastavkou v Kakadu se staly mokrady 'Mamukala', jejichz soucasti byla pozorovatelna ptactva. Ukazaly se volavky, cejky, bahenni slepice (?), husy straceny (?) a take jeden pelikan, ktery vsak zatvrzele odmital priplout bliz.

Misto na spani jsme nasli az u silnice pobliz uz dobre znameho Batchelor.

Kakadu a la japonska tour (23.9.)

Severni teritorium patri do tropickeho pasu a proto se tu stridaji jen dve obdobi - obdobi destu a obdobi sucha (kveten - zari). My se ted nachazime na konci obdobi sucha. Vlhkost ve vzduchu stoupa v predzvesti prichazejicich destu, ktere by mely zacit v listopadu. Snad to jeste zazijeme. Bus se pry cela zazelena a krajina se razem promeni. Domy tu staveji na murich nozkach, protoze reky se mohou rozlit az na nekolik kilometru. Ukazatele u silnic v blizkosti rek varuji pred 'Floodway'.

Nasi dalsi zastavkou v tomto regionu se stal Narodni park Kakadu. Je to po Uluru asi druhy nejproflaklejsi (a take druhy placeny) park v Australii. Rozprostira se na 19 000 metrech ctverecnich, nejvyssi prumerna teplota je 37°C a nejnizsi 15°C. Muzete zde pozorovat 275 druhu ptaku, 75 druhu plazu, 25 druhu zab a 1600 druhu rostlin.

Putovani parkem jsme zahajili vyslapem na maly kopec (neznamy geograficky bod) hned u cesty. Otevrel se nam bezvadny vyhled na bus a skaly kolem. Dan stihl jeste druhy v tesne blizkosti. Pozorovali jsme obri termitiste vetsi nez my sami a pozdeji pri presunu take rizene pozary a spaleniste kolem cesty.

Pokracovali jsme koupackou u 'Gunlom'. Abychom se k ni vsak dostali, museli jsme zdolat ostry stoupak, coz za standardniho vedra nebylo uplne idealni (klela jsem jak namornik). Nahore se nam vsak krome vyhledu na nekonecnou bus otevrel vyhled na kaskadovita kamenna jezirka, ve kterych se dalo koupat. Dan si sel opet obehnout okoli v radiu nekolika kilometru, protoze kdyby s nami mel sedet chvili posedet a pokochat se, zrejme by mu stihly zakrnet nohy.

Po rozhovoru s nekolika ruznymi turisty jsme usoudili, ze nebezpeci vyskytu krokodyla nehrozi a odvazili jsme se preplavat nejvetsi z jezirek a vplavat uzkym skalnim kanonem plnym zakrut a slizkych kamennych pasti az k malem vodopadu u jeho usti. Dokonale plavecke dobrodruzstvi.

Aby toho nebylo malo, obehli jsme jeste bus vyhlidku 'Bukbukluk' a chvili na to uz nase toyota brzdila u 'Gungurulu', kde nas cekal dalsi stoupaci walk s bus panoramaty. Zajimave bylo koryto vyschle reky.

Posledni dnesni zastavkou se stal 'Maguk'. Dorazili jsme tesne pred setmenim a urvani a zpoceni netouzili po nicem jinem nez po koupeli. Na tu doslo v mistnich ricnich tunkach, kde se netreba bat krokodylu. Zpatky k autu jsme sli uz za tmy, coz byl v usinajicim/probouzejicim se lese zazitek. Pod nohama nam odskakovaly desitky zab a z lesa se ozyvaly prapodivne zvuky.

Bylo pozde, takze v 'Maguku' jsme i zakempovali.

Po druhem dni bylo vse jasne. Dan je sprintersky typ. Chce stihnout co nejvice mist za co nejkratsi dobu. Kdezto ja s Krtkem jsme kochaci typy. Kdyz se nam nekde zalibi, nedela nam problem se tam zaseknout na nekolik hodin, coz je pro Dana nepredstavitelne. Cekaji nas nelehke kompromisy.

Prvni Dundee (24.9.)

Teprve rano 'Maguk' vydal sve tajemstvi. Vratili jsme se na stejne misto, kde jsme se vecer svlazili, abychom udelali fotky za svetla a ackoliv Dan kvaltoval, Zebra si bystre vsimla, ze na druhe strane ricky pokracuji sipky. Vydali jsme se tedy za nimi a kdyz uz jsme nedoufali v nic svetoborneho, vykouklo pred nami nadherne jezero s vodopadem obehnane skalami. Dokonalost.

Po ceste k mokradum 'Yellow Water' jsme zastavili na moste pres reku. Byla nadejne kalna, a tak jsme doufali, ze bychom mohli zahlednout krokodyla. V Australii ziji sladkovodni krokodyli, kteri kousnou, ale nezabiji vas, a pak morsti aligatori, co zerou lidske maso. Po chvili cekani na nas mrklo stesti a opravdu jsme jednoho z tech krvelacnych plazu zahledli. Brazdil ricni vodu tesne pod hladinou jako prehistoricka ponorka.

U mokradu jsme pozorovali temer absolutne nehybne bile volavky vyckavajici na korist (pusobily jako vycpane) a prosli kratky walk kolem reky. Dalsi krokodyly jsme bohuzel nespatrili. Jen Zebre, dukladne se natirajici opalovacim kremem, se dostalo varovani od dvou rangeru, ze nema zapomenout na krk a usi.

Pote nasledovala trocha domorode kultury ve 'Warradjan Aboriginal Cultural Centre'. Vydrzela bych tam mnohem dele, protoze me bavi cist, jak Prvni lide tvorili svet, ale Dana to nebavilo vubec a Krtek si sel posleze radeji vyprat ponozky.

Na dalsi walk jsme popojeli do 'Gubary'. Bylo vedro, az prastelo a my doufali, ze tamejsi koupaci tune nebudou vyschle. Cesta vedla rozpalenou busi, par kilometru od nas se tycily hrmotne skalni masivy, v jejichz vrcholcich jsme castokrat spatrili rozeklane chrtany jesteru, krokodylu a dalsich potvor. Tunky nakonec vyschle nebyly, ale hodily se jen k rychlemu smoceni.

Tresnickou dne se staly aboriginske malby v 'Anbangbang'. Typicky klokan, surrealisticti tanecnici, komicky pusobici 'Nabulwinjbulwinj' (nebezpecny duch, ktery srazi zeny jamy, a pak je sni), 'Namarrgon - The Lighting Man' a jeho zena 'Barrginj' a dalsi posvatne postavy.

Na parkoviste jsme dorazili temer za tmy a kdyz jsme dovarili veceri, rozhodli jsme se zakempit na miste a doufali, ze nas nevyhmatne ranger. Dan hodlal spat jako obvykle v aute a my s Krtkem si nasly obri, jen lehce zvlneny sutr a ustlaly si primo na nem. Pripadala jsem si jako bily aboriginec, ktery kocuje po sve zemi a spi pod hvezdami.

Jezerni kotlina (22.9.)

Kdyz jsme rano opousteli free kemp, prebehl nam pres cestu klokan. Uplne pijanko si prehopkal pres silnici a zmizel.

Pres icko v Katherine (od rana jsem si zpivala Mekyho 'Ooo, my Katherine') jsme vyrazili do narodniho parku Katherine Gorge (Nitmiluk). Vybrali jsme ctyr a pul hodinovy 'Butterfly Walk', oznaceny jako 'hard'. Sam o sobe hard nebyl, hard bylo ctyricetistupnove vedro. Cesta se vinula nejdrive rozpalenou busi, pozdeji se svazovala k rokline, kde jsme kolem skaliska pozorovali desitky cernobilych motylu. Bezchybna podivana. Pak uz jsme dosli ke skalnatemu ricnimu kanonu a vyrusili otce se synem z Nemecka, kteri nepocitali s koupackou a rachali se na Adama. Ani my s koupanim nepocitali, ale neslo odolat. Meli jsme trochu strach z krokodylu, ale Nemci nas ujistovali, ze tady se jich neni treba obavat (v Australii byvaji nejcasteji sezrani prave nemecti tutiste). Skocili jsme do vody (nekteri na Evu) a vychutnali si perfektni osvezeni.

Zle jazyky reknou, ze takhle to vypada na Americe a ja nemusela jezdit do Australie, ale ja bych si takhle nejak predstavovala Jezerni kotlinu, ackoliv tohle byla ricni kotlina.

Dan zacal byt po dvou minutach nervozni, takze vyrazil na dalsi trek, zatimco my s Krtkem se kochaly, pozorovali a zavideli obcas proplouvajicim kanoiim a vykladaly si s Nemci.

Pozdeji jsme se shledali s Danem a vydali se na opacnou stranu Katherine Gorge k Edith Falls, ktere slibovaly dalsi koupacku a tentokrat dokonce s malym vodopadem. Po koupeli se opakoval stejny scenar. Dan vydrzel ve vode minutu a vybehl na dalsi okruh, zatimco my s Krtkem jsme si radne zaplavaly a vychutnali si mistni genius loci.

Kempovat jsme vyrazili zpatky do Pine Creek. V Lazy Lizard totiz prodavali pasy do Narodniho parku Kakadu, ktery jsme naplanovali na dalsi dny.

Nez jsme se ulozili ke spani, zjistila Zebra, ze u Edith Falls zapomnela pohorky. Jedlickarna. Dan byl nastesti tak laskav a rekl, ze se pro ne vratime. Jeli jsme tedy stodvacet kilometru zpatky pro pohorky. Doted se stydim.

'Votoc se ma mila dozadu, sedi tam papousek kakadu' (21.9.)

Jeste nebylo svetlo, ale uz nebyla tma a me vzbudilo na tisic ptacich hlasu, z nichz jsem valnou vetsinu v zivote neslysela. Rozeznala jsem neco jako hrdlicku, ovsem jednoduche "cukru" v tomhle pripade znelo jako djsky remix. Intenzita jejich ranniho kriku byla ohromujici. Australie. Opravdu. Zadny sen z rise fantasy.

Jet lag me zburcoval uz v osm. Pozdeji jsme s Krtkem sly obhlednout Butterfly Farm, kterou nam doporucili sky diveri ohledne pripadneho woofingu. Ponekud vystredni majitel Chris mel vsak plno, coz byla skoda, protoze mala farma s ubytovanim a bazenem nam padla do oka. Po ceste kde se vzal tu se vzal na stromu sedel nacepyreny papousek kakadu. Muj prvni kakadu na divoko.

Z Batchelor jsme se popovezli na hlavni tah. Byl brutalni hicak, na silnici na slunci muselo byt 40°C. Na dalsiho stopa jsme nastesti cekaly asi dve minuty. Pani se tremi malymi dcerami (specialne nejmladsi Abigail s malou figurkou skunka byla cislo) nas hodily do Adelaide River. Evidentne jsme je zajimaly a pani nam domlouvala, jak mame pravidelne pit a podobne. Mily stop.

Z Adelaide River smerem na Katherine toho uz opravdu moc nejezdilo, ale nastesti celkem brzy zastavil Chris, ktereho jsme potkaly mezi skydivery. Jel az do Katherine, kde pracoval jako pilot na vojenske zakladne. Nechaly jsme se vyhodit v Pine Creek, kde jsme mely mit dalsi den rano sraz s nasim kolegou Danem.

Pine Creek vypadalo velmi australsky. Vsude posedavali ci polehavali aborigines. Prekvapilo me, jak straslive hubene maji nohy. Vzduch se tetelil vedrem a kdyz jsme ve meste s par roztahanymi baraky objevily benzinku se tremi opryskanymi oranzovymi stojany a obchodem 'Lazy Lizard'.

Do toho se ozval Dan, jestli bychom se nemohli sejit o kus dal v Katherine. O chut by nebylo, ale provoz ve meste byl temer nulovy a Pine Creek lezelo asi tri kilometry od hlavniho tahu, coz se nam ve vedru s Jarmilami na zadech  nechtelo pochodovat. Krtek tedy vysomroval pany v terennim autobusu, kteri se vraceli z prace v dolech. Odvezli nas ten kousek na hlavni, kde jsme po chvili stopli sympatickeho Earla, jenz miril az do Katherine.

V Katherine jsme se usadily v prehnane klimatizovanem mekaci, abychom preckaly tri hodiny, ktere zbyvaly do srazu s Danem.

Dan je ajtak, ktery hodne cestuje a chybiva mu spolecnost. Takze si pujcil na dva mesice offroad a pribral me a Krtka.

Po shledani jsme vyrazili smer free kemp. Doporuceni, jez jsme dostali od Nemcu v Mekaci nelhalo. Kemp byl sice jen louka, ale louka zdarma.

Takovy normalni prvni den (20.9.)

Z letiste jsme se vydaly do centra stodvacetitisicoveho Darwinu. Stopem. Vlastne jsme nemely jinou moznost, protoze letistni svoz jezdil v sobotu jen brzy rano a my ho prosvihly, coz jsme se dozvedely od zamestance Quantas, ktery nas svezl. V sedm rano uz bylo 28°.

Podivaly jsme se do info centra a k mori, jez Darwin obklopuje ze tri stran. Na jednom z mist se muzete vykoupat ve vyumelkovane slane lagune. Je to jedine misto, kam nemuzou krokodyli, ale hezke to tam moc neni.

Pote jsme se presunuly znovu na stopa a zamirily smer Batchelor. Jako druhy nas vzal Keith, ktery mel takhle pri sobotnim odpoledni v planu skydiving. Zavezl nas do Skydive Territory kousek od Batchelor a my se octly ve zvlastni spolecnosti.

Australie. Severni teritorium. Rovna do nekonecna se tahnouci krajina porostla ridkou busi. Stromy misty spalene od pozaru, ovsem stale zivouci. Cervena hlina diky niz krajina ziskava ohnivy nadech a z ni u stromu navrsena termitiste. Trochu jednotvarne, avsak tolik odlisne od krajiny mirneho pasu. Azurova obloha s zhnoucim sluncem a vlhky vzduch. V nasledujicich mesicich bude stale vlhci a koncem listopadu se prihlasi obdobi destu.

Skydive Territory Batchelor. Male letiste, bar, nevelka ubytovaci kapacita a velice specialni spolecnost lidi, kteri se vsichni vzajemne znaji a ziji svym konickem, jimz je skydiving. Klub sebevrahu. Rytiri nebes. Napadalo me spoustu pojmenovani pro tuhle skupinku.

Odpoledne jsme nevydrzely a daly si slofika pod tamarindem. Vytuhly jsme neplanovane na nekolik hodin. Byl to sice luxus, ale spatny tah. Tusila jsem, ze vecer nebudu moct usnout a dalsi den se probudim brzo rano.

Po serii nekolika seskoku, kdyz se slunce naklonilo k obzoru, nas Keith, Matthew, Rubin, "Naked" Morris, sef Terry, Ellen, Beth, Agatha a dalsi pozvali na par drinku. Jejich spolecny kamarad Sebastian zemrel pred par dny pri nehode v dole (dvaadvacetilety kluk, co byl ve spatnou dobu na spatnem miste), a tak se vsichni sesli, aby se napili na jeho pamatku.

Ve tri rano jsme si navzdory vseobecnemu zdeseni ustlaly na trave pod hvezdami. Uz je to davno, co jsem spala pod sirakem. S nafukovaci karimatkou a polstarkem od Turkish Airlines to ovsem ziskalo novy rozmer.

Stoparsky buh nam zase jednou rozdal velkoryse karty.

PS: Zatim bohuzel bez fotek (spatna wifi v Mekaci).

Welcome in Darwin

Posledni usek letu byl o dost nudnejsi nez oba predchozi. S Jetstarem nas totiz necekalo zadne obcerstveni, coz po skvelem tureckem servisu zamrzelo. Dosedli jsme po ctyrech a pul hodinach s pulhodinovym zpozdenim v 6:30 mistniho casu a prosly odbavenim. Co neproslo, byly moje sandaly. Zbytky hliny na podrazkach se panu celnikovi nepozdavaly, a tak jsem nafasovala mydlo a rejzak a musela je radne vydrhnout.

Istanbul -> Singapur: Done

Hluboko pod nami se postupne objevilo Baku, Kabul, Varanasi a dalsi mesta a mista, o nichz jsem vsak nemela ani tuseni, protoze z deseti hodin dlouheho letu jsem prospala minimalne sedm. Pri druhem letu se Turci pohorsili s jidlem, ale nastesti nijak dramaticky. Krtkovi nevysel tah zabrat volnou trojsedacku a celou noc nas rusili chrapajici spolupasazeri, kteri byli samozrejme shromazdeni na sedadlech tesne kolem nas. Uteklo to ale vcelku rychle. Navic jsme s Krtkem neodolaly a ztopily bezvadne polstarky na spani (Krtek i deku), takze vostuda - Cesi, ale spani v pristich tydnech bude o poznani luxusnejsi.

Novinkou pro me byly hystericke Turkyne se zdravotnimi problemy. Pri obou letech letusky vyvolavaly, zdali neni v letadle lekar... "Pockej, to je nejaka recese..." Trochu me zklamalo, ze se nezvedl Bob Klepl.

V Singapuru je asi 25°C a desne vlhko, kdezto v letistnich halach jede na plno klimatizace. Myslim, ze konecne vyuziju Stopangin, ktery mam v lekarnicce uz od minuleho vyletu.