Kajakarsky trenink

V pondeli je statni svatek (Kralovna ma narozeniny), takze nas ceka jeste vetsi cast z prodlouzeneho vikendu. Kupodivu vyslo pocasi, takze jsme se s Petrem rozhodli pujcit kajak a prozkoumat pobrezni vody kolem Christchurch. Zapujceni kajaku na jeden den stoji $90, ale Petr ho v pujcovne z nejakeho zahadneho duvodu dostal za stejnou cenu hned na tri dny. Takze dnes jsme si dali navecer lehky hodinovy trenink a zitra pojedeme na ostro (samozrejme ne na ostro). Trochu to zavanelo jedlickarnou. Pohled na nasi dvojici jasne dokazoval, ze zenska emancipace neni jen vykrik do tmy. Bylo asi deset stupnu, v klidnych vodach morske zatoky u Lyttetonu by se alkoholicke napoje vychladily na sedmischodovou teplotu behem nekolika minut. Petr si navlekl svuj neopren, mikinu a kratasy, ja kratasy a salu a mohli jsme vyrazil. Petr tvrdil, ze si vedle me pripada jako zbabelec, na coz jsem odvetila, ze mit jinou volbu, taky si nehraju na hrdinu.

Za jizdy vsak zima nebyla. Kajak hladce klouzal po hladine, ktera vubec nevypadala jako more a kdyz Petr v polovine cesty zjistil, ze ma obracene padlo, vystrelili jsme jeste o poznani rychleji.

V praci jsem si v patek vyzkousela funkci dopravni kontroly. Az do poledni pauzy jsem stala na jednom miste a navigovala mdly provoz do objizdky. Zimomrivemu slunci trvalo vecnost, nez zacalo alespon trochu hrat, takze dopoledne jsem trochu vymrzla, ale kolrm poledne uz to byla pohodicka, dokonce jsem si cetla se sundanymi rukavicemi.

Stredecni vychod slunce

Sice jsem se zarekla, ze uz vychody fotit nebudu a ze vcerejsi byl posledni, ktery se na blogu objevil, ale jsem slaba povaha a opet jsem neodolala.

Dneska porad dokola vyklizeni, stehovani a zametani. Kdyz melo konecne dojit na neco konstruktivniho, nedorazil beton. Snad tedy zitra.

Jinak jsem se stale nezbavila sveho zhasinaciho zlozvyku (fakt diky, Miirku), zhasinam samozrejme i na stavbe v nasem konteineru s naradim a v dalsim prestavkovem, kdyz mam prilezitost. Tuhle elektrinu neplatim, mohlo by mi to byt jedno. Presto z nejakeho zahadneho duvodu neni. Na svetle zbuhdarma zaricim za slunecneho dne je proste neco nervydrasajiciho.

Manitou

Kdyz jsem byla malej imo a koukala, jak se Vinnetou s Old Shatterhandem prohaneji prerii, vzdycky mi vrtalo hlavou, jak asi vypada Manitou - buh Apacu. Prace u Watts & Hughes prinesla velmi zajimave zjisteni. Takhle jsem si Manitoua nepredstavovala ani v nejfantasmagorictejsich snech.

'Je zima jak svina, klendra jak hyena, je kosa veprovica, klendra po*rana..."

Bylo nebylo, prisla zima. O kolik vam se oteplilo, o tolik se nam na dne zemekoule ochladilo. Vzpominam na Naplavku, Zahradky, Festival minipivovaru, Kinobus a dalsi hezke letni vymozenosti, ktere nabizi maticka Praha. 

V Christchurch nam rosnicky cely minuly tyden vyhrozovaly, ze se zhorsi pocasi a bohuzel jim to konecne vyslo. Vcera dopoledne se po dalsim prepalenem vychodu slunce bleskurychle zatahlo a certi se zas jednou rozhodli ozenit. Slusna cina. Ostry vichr nam rval naradi z rukou a hnal proti nam mix deste se snehem. Muj prvni snih od brezna/dubna 2013. Nechybel mi. Teplota behem dne spadla nekam k nule, takze jsem se dokonce obcas pokousela pracovat s vervou, abych se zahrala. 

Dnes rano se na teplomeru ukazalo neprijemnych -4°C. Louze z predchoziho dne na stavbe krupaly a dokonci i zaryti fanousci kratasu vytahli dlouhe kalhoty. Kupodivu mi ani neprislo, ze je pod nulou. Sice kosa jak z nosa, ale ne nic nesnesitelneho. Jakmile teploty spadnou do minusu, byvam zmrzla jako preclik, tady to vsak zatim snasim lip. Mozna jsem si uz opravdu zacala zvykat, mozna je morske klima priznivejsi, mozna mi pomohl svizny krok, kterym se premistuju od Bridgestonu a DHL az do naseho konteineru s naradim. Navic jsem se po prichodu do prace pri delbe cinnosti rafinovane zdejchla, takze kdyz jsem posleze zjistila, co koho ceka, samozrejme jsem se nepridala k tem, co byli poslani na vykopy. S Nemcem Dreiem jsme cele dopoledne zvolna zametali a vyklizeli. Nikam jsme nespechali a zuby nehty se snazili co nejdele udrzet praci pod strechou. Slunce sice pozvolna vykukovalo a rozpoustelo zledovatele louze, ale nejak zasadne nehralo, jak uz to tak se zimomrivym zimnim sluncem byva. 

Pri prvni pauze na nas cekalo prijemne prekvapeni. Firma se rozhodla predejit vzboureni zamestnancu kvuli nevyhovujicim povetrnostnim podminkam a nachystala pro vsechny barbecue. Parky, slanina, bramborova vec... Mnam.

Na sklonku dne jsme konecne dostali poradny ukol. Opet jsme plnili sloupky betonem. Zadna betonova katastrofa se tentokrat nekonala. Trochu jsem remcala, kdyz mi byl pridelen hadr a kybl, abych otirala ze sloupku obcas pretekajici beton, ale bylo to spis pro formu. Po zametani jsem zmenu vitala a dokonce jsem prisla se zlepsovakem: rozprostrela jsem Willovi a Tomovi ke sloupkum krabicove kartony, aby necmrndali beton vsude kolem, coz stejne delali.

'To je dost, zes nas taky jednou vyvez'

Do prace jsem dorazila znacne nevyspala. Vcera samozrejme nezustalo jen u 'house party'. Raj si posledni vecer v Christu pral jit nekam zaparit a tak jsme asi v jednu v noci vyrazili do klubu Palms a ja se do postele dostala nekdy ve ctyri rano.

S novackem Currenem (?) (christchursky rodak, dvacetctyri, rok ucil v Japonsku anglictinu, zajimavy typek) jsme vyfasovali pro moje kocovinou zdecimovane telo perfektni ukol: nastavit plot. Kvuli stavbe kanalizace ziskal ten stary zhruba pulmetrovou diru ve spodni casti, pres kterou jsme proste meli pretahnout pletivo a upevnit ho, aby se nestalo, ze by se tudy nahodou prosmykne nejaky lotr. Senzacni flakarna v krasny slunecny den. Plot jsme pilovali az do pul druhe, kdy jsme skoncili. Po praci jsem nafasovala pivo a s par lidmi jsme jeste chvili vysedavali na slunicku. Vtipkovali jsme na ucet Stevenovych ruzovou barvou postrikanych bot a vychutnavali pohodu po sichte.

To bylo k te nudnejsi casti dne. V te zajimavejsi casti me Chris vzal na vyhlidku nad Christchurch a do prilehleho Littletownu. Jen jsme vymenili pracovniho dzipa za jeho nablyskanou Suzuki. Nafasovala jsem kozenou bundu, helmu a rukavice a trada! Konecne zacinam uznavat, ze benefity bydleni v Christu by tu byly. Kousek na plaz, kousek do kopcu. 

Na motorce jsem sedela naposledy nekdy v deseti letech s Miirkem na fichtlovi. Pak vlastne mozna jeste s bratrancem Zdendou. A znovu az dnes. Bomba! Skoda, ze nehledam manzela, Chris se jevi idealne.

Hrani s betony

Ten Krtek. Klidne si jde na pohovor az pristi sobotu a ja zatim, abych umirala hruzou, ze se do Australie opravdu nejede. Co budu delat, kdyz na ne v te cestovce zapusobi? Mela bych zjistit, kam presne jde a popovidat si se sefem o Krtkove alkoholismu, drogove zavislosti a predevsim sklonech k sikane klientu.

Posledni dny rano nebyva zatazeno a tak se pokazde kocham bezvadne kycovitymi vychody slunce. Na poeticke stupnici by sice zrejme vyskocilo par bodu navic, kdyby mi ve vyhledu neprekazely plechove haly, hromady sterku, toys for boys (nakladace, plosiny, bagry, jeraby) a tak, ale takove ruzovo-nachove cervanky pozorovane skrz bagr take nejsou k zahozeni. Dokonce uz je ani nefotim.

Dneska kopani prikopu, pak nejake zevlovani pri priprave na liti betonu, neodmyslitelna soucast kazdeho dne - zametani a vyklizeni temer hotovych kancelari a na zaver plneni sloupku betonem a neprekonatelny betonar. Pochazel z Holandska, meril 201 cisel a valil pred sebou poradny brich. Absolutne nic ho nemohlo vyvest z miry, jeho riditkovy knir se ani nepohnul. Kdyz kolega kiwak nezvladl odhad odlivajiciho se betonu a na sloupek se najednou vyhrnul vodopad betonu a vsichni zacali zmatecne hledat lopaty, s borovnym klidem vylezl z nakladaku a pozvolna nam pomohl s likvidaci katastrofy.

Raj zitra odjizdi, takze na rozloucenou spolecne pozivame nejake ty alkoholy, snad se zitra vstavani povede.

Man's World

James Brown - It's A Man's Man's Man's World: http://youtu.be/H77fRz1rybs

Aneb bydlim s sesti chlapy a s sedesati dalsimi pracuju. Co k tomu dodat.

Prace, nic nez prace

Od vcera mame noveho vrchniho sefa. Emil se nepohodl se zastupci Goodmana kvuli uzavreni cesty a take beton v jedne z hal byl pry o tri cisla vyssi. Skoda, Emila jsem mela rada. Trochu jsem se tedy obavala, ze novy sef Andy podnikne kroky ke snizeni nakladu a vyhaze nepotrebne lopaty, ale nastesti se tak nestalo. Zitra zavrsim druhy tyden u Watts & Hughes. Z agentury dorazilo asi $570 za minuly tyden, coz je slusne, takze kdyz me nevykopnou zitra, jeste bych rada zustala. Navic se mi usnadnilo dojizdeni. Jezdim ted se sympatickym kiwakem Chrisem, ktery me vyzvedava pred barakem, coz je absolutne luxusni.

Na stavbe jsme dnes vozili maltu a zadelavali nejake diry, prevazeli svetla, nosili hydranty, samozrejme zametali a vubec nejlepsi bylo, kdyz Will s Tomem (vratil se) vykopavali diru pro drenaz a ja se na ne divala.

PS: Jinak prace uz mi zjevne leze na mozek, posloucham Antonina Dvoraka.

Dalsi odklad

Dnes rano (hezky vychod slunce byl) uz to vypadalo, ze ze me opravdu bude vratna. Kniha i velka svacina byly pripraveny v batohu a Emil rozhodl, ze nejdriv mame s Willem hlidat uzavrenou cestu a vyhanet opovazlivce, kteri by se pokouseli o prujezd. Asi po hodine jsem byla odvelena na stanoviste ke sve brane, jenze po dalsi pul hodine se svou medvedi chuzi Emil priritil znovu a ze pry dnes cesta zustane jeste otevrena. Takze jsme s Willem ruzne pricmrndavali a take zametali. Neslo si nevzpomenout na slova, ktera jsem slychala cele detsvi a mladi: Jestli se nebudes ucit, skoncis jako metarka. Opet se ukazuje, ze maminky maji vzdycky pravdu.

Puhoi Valley - Butterscotch Custard

Aneb nejlepsi slazeny jogurt, jaky jsem kdy jedla.

Svet podle Dvorky

Tuhle SPZ si vykladam jako Dvorakova's World, takze na stavbe budu zrejme na spravnem miste.

Sesty den u Watts & Hughes

Nejprve bych se chtela omluvit vsem nemnohym prezivsim ctenarum za nestandardni odmlku, ale verte, ze nic zasadniho se neudalo. Jsem stale pomocna sila na stavbe. Uz nekolik dni cekam na prerazeni na jinou funkci, avsak stavba se trochu opozduje, takze stale asistuju Willovi (konecne mi docvaklo, koho mi pripomina, vypada jako Robin Williams), kde je treba. Dnes jsme napriklad premistovali stavebni material, uklizeli bordel a staveli plot. Take uz jsem se vypracovala s jezdenim koleckem po prkne. Zitra uz bych mela byt opravdu prerazena na sedave misto k brane. Tezko rict, jestli se to podari.

Bydleni na Opawe je celkem v pohode. Prestala jsem se zinyrovat a pokud jsem doma, primotop bezi nonstop. Doplatek za elektrinu me, doufejme, mine. V nedeli se vratil muj spolubydlici Jirka. Jeho firma ho poslala za praci do Greymouthu, takze jsem cely minuly tyden mela pokoj pro sebe, coz nebylo spatne, protoze Jiri trochu chrape a obcas mluvi ze spani. Vetsinou me to vsak neobtezuje. Po praci venku spim jak drevo.

V patek probehlo nejake to opilstvi. Meli jsme s Petrem slinu, takze jsme si dali par bourbonu s colou s nasimi indickymi spolubydlicimi, posleze dorazil Petruv kamarad Baden, kteremu jsem zacala rikat Hemingway a nasledne jsme se ve trech presunuli na afterparty k Lence a Nikky, coz byl a nebyl dobry napad. Akce se velice vydarila, jenze v sobotu jsme s Petrem oba brutalne zaspali. On dorazil do prace o dve hodiny pozdeji a ja vubec. Sef Emil mi v sobotu tvrdil, at si nedelam starosti a dnes se mi dokonce trochu smal. Takze klika. Petr uz takove stesti nemel. Jeho sef ho v sobotu nacapal zrovna pri prijezdu.

Na stavbe zacali minuly tyden pracovat dalsi dva kluci z NZ Labour Hire, Anglican Tom a Francouz Alex, ovsem v sobotu ani dnes uz se neukazali, takze Will si delal legraci, ze jsou to babovky. A to tedy jsou!

Zitra by se mel konecne z Kanaru vratit Krtek, takze snad se zacne rysovat vylet do Australie. Pracovat na stavbe az do pulky srpna, kdy mi to leti, to me prilis nelaka.

Divka s pumpou

Ukol znel jasne: starat se o pumpu. Chcalo celou noc, cele rano a take dopoledne, takze na stavbe se vytvorilo nekolik obrich jezer, ktere bylo potreba odcerpat. Moje poslani vratne se tedy odlozilo na neurcito a cele dopoledne jsem hlidala, jestli pumpa dostatecne nasava. Pote jsme s Willym objizdeli dalsi jezirka a postupne je odcerpavali. Asi dve hodiny jsem spala v aute. Bezvadna sichta, ale trochu se divim, ze Watts & Hughes jsou ochotni platit mi za neco takoveho. Kazdopadne holinky, ktere uz jsem byla v pokuseni nekolikrat vyhodit, se dnes opravdu sikly. Sice nemaji ocelovou spicku, jak je predepsano, ale nemyslim si, ze bych dnes pracovala s necim, co by mi hrozilo rozblemcnout nohu.

Pozde odpoledne se vycasilo, takze solidni zapad slunce zprostred staveniste. I na stavbe serednych betononovych hal muze byt neco hezkeho.

Zitra mam byt opet ve Willovych sluzbach, doufam, ze budeme zase odcerpavat.

Hanka Zebra Charanjit Shovel Dvorakova

Vcera rano jsem na autobusovou zastavku dorazila s mirnym predstihem, takze v moji stale se opozdujici hlave zavladl pocit, ze mam rano spoustu casu. Dokonce jsem si troufla pustit internety, coz se mi samozrejme malem seredne vymstilo. Autobus projizdel nasi ulici zrovna v momente, kdy jsem vybihala z branky. Jesteze jsou kiwacti ridici tak cool, ze bez mrknuti oka zareaguji na zurive mavani a nevahaji zastavit ani v mistech, kdy je regulerni zastavka vzdalena jeste dobrych sto metru. No, jsem zvedava na zitrek.

Na stavbe jsme postavili hezkou provizorni branu. Zapousteli jsme sloupy, smotavali a odmotavali plot. Samozrejme nemohlo chybet jezdeni s koleckem pisku. V jednom momente jsem zrovna shovelovala (pro neanglictinare shovel=lopata) ja a Willy neco vymeroval, kdyz tu najednou kde se vzal tu se vzal, jel kolem hlavni sef. Mohla bych tedy ziskat povest pracanta, ackoliv je takove tvrzeni neslucitelne s realitou.

Odpoledne zacalo chcat. A stavari to bohuzel narozdil od zemedelcu nebali. Zatim jsem vychytala ctyri hezke dny, takze to nemohlo trvat vecne. Willy mi nastesti pujcil lopatackou plastenku a kalhoty a sam mokl. Bylo mi to samozrejme zinantni, ale nedokazala jsem odmitnout. Prece nepromarnim jednu z mala vyhod, ktera se holce na stavbe nabizi. A stejne jsem doma zjistila, ze mam mokra zada. Pod plastenku muselo zatekat. Zas tak dobry kauf to nebyl.

Horsi je to s cestami domu. Na minule stavbe jsem si navykla, ze me po sichte vzdycky nekdo svezl, coz se zde zatim nestalo. Cestovat hodinu busem domu uz jsem si odvykla. Jen Steve me dnes alespon popovezl na autobusovou zastavku. Snad to byla prvni vlastovka.

Lopata v akci

"Pane Lorenc, uvezu to?"

Watts and Hughes

Minuly tyden jsem pracovala jen do ctvrtka. Parkoviste bylo srovnano a ja se stala nepotrebnou. Dnes me tedy cekal nastup na novy job. Instrukce od blondyn z New Zealand Labour Hire pro blondynu z Cech staly opet za starou belu, (nechci si predstavovat, jak by to dopadlo, kdyby mi resersovaly i cestu autobusem), takze jsem dorazila s desetiminutovym zpozdenim. Na miste jsem se od predaka Emila dozvedela, ze dnes z agentury nikoho necekali, ale ze nejaka prace se pro me najde. Dost se mi ulevilo. Nerada bych vstavala zbytecne. Emil me pridelil k lopatakovi Williemu. Nema moc zubu, ale je mily. Jen strasne huhna (haha, CIA Huhla deja vu).

Tentokrat jde o vetsi stavbu, nez byla predchozi houbova lihen. Stavi se zaroven tri obri haly s rozdilnym terminem dokonceni. Prvni bude finisovat za mesic, posledni v srpnu. Emil rikal, ze na stavbe mravenci kolem stovky lidi. Nejsem ale jedina divci vyjimka. Jsme minimalne dve. Dnes jsem zahledla dalsi holku magor, musim se s ni seznamit. Velmi me bavi pohybovat se po stavbe a pozorovat kluky s velkyma hrackama, ovsem jinak je to ukrutna nuda. Vedet, ze tuhle praci budu delat po zbytek zivota, hodim si, nebo skoncim na antidepresivech. Pokaceli jsme nejake kere, premistovali oploceni, vozili trubky a vykonavali dalsi podradne cinnosti.

Nevim, na jake akce budu pridelena zitra, ale ve stredu bych mela konecne dostat trochu holcici praci. Mela bych navigovat autaky z uzavirky na objizdku. Bude to tedy jeste ukrutnejsi nuda a urcite tam budu usinat na stojaka. O tom nemam sebemensi pochybnosti.

New Brighton a Sumner

Vyjizdky kolem Christu.

Quake City Christchurch aneb mesto, ktere prezilo apokalypsu

Vlastne jsem vam jeste nevypravela o Christchurch jako takovem. S asi tristasedesati tisici obyvateli je nejvetsim mestem Jizniho ostrova, druhym nejvetsim a zaroven nejstarsim mestem na Zelande.

Prvni osadnici prijeli do Christchurch v roce 1850. Nove mesto se melo stat symbolem cistoty, pokory a viry v boha, coz je ostatne patrne z nazvu.

Skodolibe musim poznamenat, ze Buh mesto neochranil. 4. zari 2010 zasahlo Christchurch zemetreseni o sile 7,1 Richtera (Canterbury Earthquake). Poskozeno bylo az 75 % mesta. Praskaly zdi domu, padaly kominy, vzedmul se povrch ulic a silnic. Zivel zpretrhal elektricke vedeni, poskodil kanalizacni system a mesto se octlo na mnoho dni bez dodavek vody. Kdyz uz Christchurch zacalo verit v lepsi zitrky, prisel 22. unora 2011 po serii mensich otresu dalsi a jeste drastictejsi uder o sile 6,3 Richtera (Christchurch Earthquake), kdy zahynulo 185 lidi a bylo zraneno az 2000 lidi a ze ktereho se Christchurch vzpamatovava doted. Zemetreseni nejcitelneji zasahlo centrum a zapadni predmesti. Nebylo tak silne jako to z predchoziho roku, ovsem epicentrum se nachazelo pouze deset kilometru od mesta a ne tak hluboko, takze nasledky byly horsi. Ulice zaplavila kalna voda a bahno, objevily se pozary. Pozdeji seismologove zaznamenali dalsi slabsi otresy.

Musela to byt temer apokalypsa. V nasledujicich tydnech bylo deset tisic domu urceno k demolici a sto tisic vyzadovalo zasadni rekonstrukci. Hlavni mestska katedrala ztratila predni zed a dodnes je podeprena zeleznou konstrukci. Zemetreseni podlehla napriklad nejvyssi kancelarska budova
Pricewaterhouse Coopers Building i nejvyssi hotel Grand Chancellor.

Centru mesta dnes dominuje originalni Re:START City Mall, nakupni a kavarenska trida poskladana z prepravnich kontejneru, protoze cekani na novou zastavbu by mohlo byt jeste dlouhe. Myslim, ze je to genialni a originalni reseni. Ktere mesto tohle ma?

Lopata

Nepredstavitelne se stalo skutecnym. Jsem ted opravdu pomocna sila na stavbe. A vubec to nebylo tak zle! Stavebnictvi zatim vypada rozhodne pohodoveji nez zemedelstvi. Nafasovala jsem lopatu a hrablo a spolecne s dalsimi lopatami Derekem a Darrenem vyrovnala plochu pro budouci parkoviste.

V agenture New Zealand Labour Hire jsem se musela rano vycurat do kalisku a kdyz zjistili, ze jsem strizliva a cista, vyexpedovali me na stavbu na okraj Christchurch. Opet se ukazuje, ze bez auta je vsechno otravne komplikovane, ale kdyz jsem to bez nej vydrzela doted, uz to dotlucu.

Muj boss Ian je tezky pohodar. Kdyz jsem se ptala, co mam delat, nekolikrat mi rekl, at si nedelam starosti a jen predstiram vytizeni. A kdyz zjistil, ze jsem pracovala jako redaktorka, kazdemu na stavbe zacal rikat, at hlavne prede mnou nic nerika. Zrejme se z toho stane jeho oblibeny vtip.

Takze po prvnim dnu musim rict, ze zenska lopata na Zelande zatim pohoda. Lopatou jsem sice hazela, ale neslo o nic strasneho. Pomohlo take falesne spusteni pozarniho alarmu, diky kteremu se prace zastavila na nekolik dalsich desitek minut. Snad bude pohoda pokracovat. Fibe zdar!

Vecer opulentni trichodova vecero/party u Lucy, ktere zrovna dorazila cerstva zasilka slivovice. Cockova polevka nedopatrenim vylepsena chilly, exkluzivni rajska a jablka v zupanu. Dik!

Streetchurch vol.2

Dalsi ulovky.